Soud rozhodl takto

Procházel jsem těsně před odjezdem vlakem a v jednom vagónu bylo kupodivu prázdné kupé. Pohodlně jsem se v něm uvelebil na sedadle hned za dveřmi po směru jízdy, aby na mne nefoukalo, předpokládal jsem, že v něm určitě nepojedu sám a spolucestující si patrně otevřou okno a kupém se bude prohánět pro mne protivný průvan. Venku byl horký letní den a tento vlakový spoj nebylo pendolíno s klimatizací. Kdo se chtěl zchladit tak si otevřel okno anebo láhev vychlazeného piva. Seděl jsem se zavřenýma očima a snažil se nemyslet na to jak bude cesta k domovu ubíhat. Nabere dnes vlak zpoždění? Nenabere? Snažil jsem se takové myšlenky vytěsnit z hlavy a nemyslet raději na nic. Mít oči otevřené řekl bych, že se dívám doblba. Relaxoval jsem takto sotva pár minut když mi na dveře kupé zaklepala trojice mladíků a jeden z nich se během pomalého otevírání dveří po pozdravení zeptal, zda si můžou přisednout na volná místa. Otevřel jsem oči a oni v nich nezahlédli, ten jinak všem známý výraz cestujícího, který si sobecky dělá nárok na celé kupé jen a jen pro sebe, Kdo mě to tady otravuje? Co tu sakra chcete? To nemůžete jít jinam, tady přece sedím Já! Podíval jsem se na ně a kývl rukou směrem dovnitř kupé, což si každý i beze slov vysvětlí jako Jen pojďte, samozřejmě že tu místo máte. Posadili se u okna a bez zeptání, zda mi to nebude vadit, je stáhli co nejvíce. Zvenčí tak vstoupil do kupé horký vzduch. Tak to si moc nepomůžete, pomyslel jsem si a přivřel oči. Při představě, že jak se vlak rozjede, tak se kupém bude prohánět průvan, mě dopředu rozbolela krční páteř. Průvan nesnáším a je jedno zda jde o teplý nebo studený vzduch. Zavřel jsem oči a snažil nemyslet jak na zpoždění, tak na průvan, ale vyrušilo mě z toho rozjímání prudké otevření dveří. Dovnitř se bez pozdravu cpal pár starších lidí. On razil cestu, ona cupitala za ním. Ta dvě volná místa považovali jaksi automaticky za svá, aniž by se přítomných zeptali, jestli je někdo již obsadil a z kupé si vyšel třeba ještě na perón než vlak dostane pokyn od výpravčího k odjezdu. Díval jsem se na ně a do hlavy si vpustil další myšlenku. Budu jednou taky takový neomalený? Co dává starším lidem právo aby se chovali tak jak se mnozí chovají. Copak je stáří nějaká výsada, nebo nedej bůh, má být ztráta slušnosti daní za dlouhý život? Ale ano, jistě nejsou všichni jako tento starý suverén a jeho žena. Suverén se znechuceně podíval na otevřené okno a na svoji drahou polovičku. V tom pohledu bylo Co na to říkáš? Já ho zavřu! To jsem kabrňák, có? Sklopila oči. Dělej jak myslíš... Vstal a udělal krůček k oknu a natáhl ruku k madlu. Vtom se nečekaně ozvala jako jeden muž trojice sedící u okna. Ale pane, to se snad napřed zeptáte tady přítomných, zda by s tím souhlasili, ne? My tady byli první, tady pánovi to nevadí, nic proti otevřenému oknu nenamítal, takže když je demokracie, můžeme všichni hlasovat s otázkou Kdo je pro otevřené okno a Kdo je pro jeho zavření! Tak tohle jsem vážně nečekal. Suverén si utřel pot z čela a posadil zpátky naproti té své tichošlapce. Kluci zvedli ruce nahoru a řekli pěkně nahlas Okno otevřít! Já navrhl, s ohledem na své potíže s páteří, aby se okno otevřelo zpola, tím jsem se přidal na stranu pro otevřené okno a starší pár byl zásadně pro celkové zavření. Byl demokraticky přehlasován a i já byl nakonec spokojen a smířen s tím, že okno zůstane během jízdy polootevřené. Tím byla věc uzavřena. Zanedlouho se ozvala píšťala výpravčího a vlak se rozjel. Znovu jsem zavřel oči a i když se mi chtělo spát, tak to z toho horka ale nešlo Nechtěně jsem tak vyslechl rozhovor těch tří mladíků. Z jejich řeči jsem pochopil, že se vrací z nějaké akce, které se zúčastnili a byli ještě teď plni dojmů. Nemluvili nahlas, šeptali si, aby ostatní nerušili a občas se něčemu zasmáli a pak zase s hlavami u sebe hovořili. Cizí hovory neposlouchám ale tentokrát jsem sem tam něco zaslechl a stejně jsem z toho moudrý nebyl. Pak se jeden z nich rozohnil a začal mluvit hlasitěji, jako by ty dva mínil přesvědčit o své pravdě v jejich tématu, takže jsem to jasně slyšel jak já, tak ten starší pár, i když ne celé.

Hlavou mi zněla jeho slova o tom, že to byla skvělá doba, že jedině tak vyspělá kultura toho vyvoleného, jestli jsem dobře rozumněl tak "náckového národa" mohla něco dát a ukázat celému světu jak jít dál, kdyby se udržela říše u moci. Co po sobě zanechala, kam až na tu dobu dosáhla jejich medicína, jaká tajemství říše za sebou zanechala. Zda opravdu mohli její vyvolení mohli létat v létajících talířích, když jsou o tom dochovány zmínky. Říše, říše, a zase říše! Myslel tím tu Třetí? Ale ani jednou jsem od žádného z nich neslyšel vyslovit jméno Hitler, Himmler nebo některého jiného z pohlavárů nacistického vedení. Vášnivě debatovali o tom co kdysi bylo, co již není a jaké by to bylo kdyby náckové zůstali u moci.

Starší suverén však měl zřejmě stále dobrý sluch, slyšel asi více než já, když k nim seděl o něco blíže a tak se na ně obořil slovy, že oni ví hovno o tom co byla nacistickáTřetí říše a jak můžou veřejně vychvalovat co dobrého pro lidstvo mohla znamenat? Kolik milionů lidí připravila ta světová válka o život, jak rozvrátila celosvětovou ekonomiku, kam to celé dospělo, no kam? A k čemu, vy jedni neonacisti! Náckové! Tfuj!

Podíval jsem se do jeho tváře. Hádal jsem mu hodně přes sedmdesát let. Mohl si něco pamatovat z  průběhu II. Světové války? Usmál jsem se při pomyšlení, že je třeba stejný odbojář jako Klaus, o kterém jsem nedávno četl, že jako čtyřletý také stavěl v Praze barikády při tom květnovém povstání v roce 1945! 

Kluci ztichli. Nechápali proč jsou slovně napadáni a uráženi. Pak ale jeden vstal suverénovi ukázal knihu o které se po celou dobu spolu mezi sebou bavili. Ze zvědavosti jsem se naklonil abych uviděl o čem je. Mein Kampf to jistě nebyl. Ten je tlustší. To vím. Viděl jsem ho.

Kluk řekl, že jde o neodhalená tajemství Natzů a jejich obrazců v Peru, jestli ví, kde Peru je, že se vrací z přednášky.

On opravdu není nácek jako natzek.

Paní zahanbeně sklonila hlavu a toho starého pána nenapadla případná omluva. On rozsudek přece vyslovil a průvan jej vynesl ven z kupé, Bůh ví kam.