Sny : Dalí

,,Máš lebku i mozek génia,‘‘ řekl mi kdysi Ramón a já mu uvěřil.

    Beru do ruky kravský zvonec a za zvuků Bachovy skladby pro čelo opouštím svůj byt. Vycházím do ulic, kde si hodlám mohutným mácháním pravice vynutit pozornost. Sytím se zájmem davu, umírám bez jeho obdivu. Mé město mne nezotročilo prostou prací, dalo mi, co mi právem náleželo a tak může nyní i obyčejný rolník napřímit svá ohnutá záda, nastražit uši k zvukům zvonce a pokochat mou velikostí. Dosáhl jsem maxima. Přibil jsem Krista ke kříži bez hřebů, a pak jsem nuklearizoval samotný kříž. Za promenádou se přidávám k ženě s dvěma dětmi, abych nevypadal jako samotářský podivín. Žena si všímá mého doplnění úzké rodiny o mužský element a tak u nevkusných kašen u náměstí toho strašáka sex-appealu opouštím a ponechávám je svému rozhodnutí: milovat se a množit se a milovat se. Jsem velký duch dychtící po vědění. Čapím krokem procházím kolem velkého masturbátoru vlastního návrhu i konstrukce a kravský zvonec se mění ve vycházkovou hůl: čas opustit Figueras, který už mne neopěvuje jako dříve a nenutí mne k buřičství jako Madrid a nedává mi tolik inspirace jako Paříž. Mílovými kroky přeskakuji skály s cypřišem, opouštím nehostinné pláně i moře a hlava se mi plní dusotem kopyt a desítek prchajících nohou. V ulicích Pamplony šumí jemný déšť a stará šansonová deska. Pod klenbou atavistické zříceniny vcházím do domu s dřevěnými vraty a znovu stoupám po železných schodech. Na jejich konci vcházím do povědomého bytu a jdu rovnou do koupelny, kde nacházím nahou pravdu v podobě nahé a nehybné Elizabeth naložené ve vaně, která je plná studené vody. Má žena, mrtvolně bledá a mrtvolně mrtvá. Z ucha jí vychází armáda pracovitých mravenců. To já ji nakazil svou lhostejností k životu, cynismem ke všemu smysluplnému, nezájmem ke všemu lidskému – to já ji zabil! Namísto vajec bez talíře posnídala moje prášky na spaní a ukončila tak život se zrůdou, s pošukem, s magorem, s asociálem - se mnou. Otáčím se za vůní kukuřice a cestu do kuchyně překonávám povznesen nad podlahou, jako na létajícím koberci. Zastavuji se u prostřeného stolu, klesám na zem a usedám na židli, abych posnídal dvě slaniny se svou Galou s tváří Markéty.