Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBáseň oslavná na olympské bohy a mrdání
Autor
neroušek
Zastavíš-li se poutníče u brány mocných,
jež vládnou a spravují věci vznešené i věci všední,
otrocké i panské, a vstoupíš-li na své vyhrazené místo diváka,
však věz, že v každé nespravedlnosti zrnko pravdy i spravedlivý soud,
tak jako bohové učinili svět lepším i nutným, mírou uměřenou.
Tu ozve se zlatý gong, na který prý sám Buddha tloukl,
a vstupní dveře se rozevřou tak vlídně jako lůno matky zemské,
a bosé nohy žen v bílých panenských rouchách jak hbité gazely Diovy,
lehce našlapují po mramoru a nesou hustě popsané pergameny
slovem vyvolených pro generace příští.
Čti a vtiskni do paměti své, poutníče blažený i pozorovateli hvězd pozemských.
Jedna z cnostných se rdí, neb písmo na pergamenu roztřeseno,
zapisovala za všech okolností moudrost prýštící ze rtů,
jež médiem bohů i zároveň se chvěly vášní temnou a prudkou,
v sobě spojovala tvořivý oheň dionýský i apollónský, jsa oslovena i mrdána.
Ach mrdat! Klíčové slovo, jež naplní vzduch vášní,
chvěním v podbřišku a rozžhaveným tekutým kovem v útrobách.
Mrdat! Mrdat! Mocný apel přírodní i ethický,
jež váže nespojitelné a míchá kartami osudí
jak opilý satyr po víně.
Dole v podhradí mrdají málo, neb musí dřít a otročit,
na sebe i na panstvo, však sny o mrdání jsou jediným,
co spojuje dole i nahoře, neb i v nebi sám Zeus
proměňuje se tu v býka, tu ve zlatý déšť, a skryt tak
před slídivými zraky obšťastňuje pozemské ženy božskou révou plození.
Pan předseda slavnostně povstane a v očích mu oheň plá,
rozepne poklopec a vytáhne už téměř fialový úd,
který jako božské kopí samotného Áresa dá znamení přísedícím v sále,
aby slavnostně povstali jako jeden muž, spustili si kalhoty,
a svorně zanotovali: ó Dionýse, vládni nám spolu s Érótem!
Pánové, zasedání začíná, můžete mrdat dle libosti,
ostatně toť jediný účel našeho setkávání.
Nechť Éros rozleje žár ve vašich srdcích i tělech,
a bohyně Afrodité ať vládne svůj vymezený čas.
Vždyť i statný rek Hérakles měl úd jak dub z posvátného háje národů.
Kromě mrdání božská je už jen válka,
jež staví lidi a národy proti sobě podle vůle bohů a nutnosti,
a jedny činí mocné a bohaté a druhé zas poražené a lkající:
ach běda nám, tisíckrát běda poraženým,
poražený smí žít jen jako otrok bez cti, takový jest železný zákon války.
V pravý čas předseda slovy básníka končí zasedání:
Dámy a pánové, domrdávat, domrdávat.
Ještě poslední šťouchání a vzdechy a je možno zasedání ukončit,
klubko těl se zas rozpadá na důstojné jedince.
Panstvo fasuje ručníky a jde čile pod vodu, aby omytím zpocených těl
se opět pozvedly ze zvířecí podoby v lidskou. Bohům sláva.
Dionýsos dotančil své extatické tance, přichází čas chladné míry a vážení,
tedy pěj, ó múzo, a vyprávěj dál, neb věčné je pokolení bohů a lidí.