Pohřební

Jak stádo ovcí se k propasti dereme,

kde s posledním krokem se v pohřební průvod měníme,

však žádný smutek se nám v očích nezračí,

a ni tváře slzami skrápěny nejsou,

tak jdeme tiše vpřed - krok sun krok a žádný zpět,

i my, jako ti za námi jen záda svých souvěrců vidíme,

a jediný zvuk je dusot našich bot po udupané hlíně.

Kdy přijde okamžik, kdy obzor se rozšíří?

Kdy přijde náš poslední svobody krok?

Nevíme - šlapeme cestu svých životů,

a věříme, že po smrti najdeme klid ...