Jahodová šála

Čtenář Dostojevského

V galeriích už zhasli, jen malá strážní světýlka blikají jako majáky do širou nocí. V pokoji panelákového bytu právě usínajícímu člověku vypadla z ruky kniha. Jeho tvář je sinalá, i v expresivním ohnisku lampy. A galerií se houpá čísi dech.

Cyklista

Je noc nad pátkem. V dálce za Pankrácí létají jiskry ohňostroje. Tady, ulicí barrandovského sídliště nejistě šlape do pedálů noční cyklista. Jede ze strany na stranu, jako by se nořil do asfaltu. Když pan Hoffman jednoho dne roku 1943 jel na podobném bicyklu z práce domů, v jistou chvíli dostal pocit, že jeho nohy těžknou, kolem prší jiskry ohňostroje a cesta se otevírá jako hladina řeky. Jede snad i tento zpozdilý muž ze své chemické laboratoře?   

Zmizelé hranice

V zákrutě nad kolejemi kvetou lípy. Stoupneš si pod ně a necháš na sebe padat českou státnost. Je mastná a voňavá, denně k ní přilétají včely, aby ji proměnily v med. U domu nad zákrutou ještě pracují, ač obzor už nachoví večerem. Nejspíš v rádiu zaslechli ekonomy povídat o Číně a pod dojmem urostlých symbolů rozhodli se zahýbat statistikami produktivity práce. Obyčejného smrtelníka na procházce ale ten lipopád mámí do snu. V něm vystupuje obraz berlínského bulváru a na něm stánky s kebabem. Hranice dávno zmizely, zůstaly jen zákruty a sny.

Jahodová šála

Ráno vstupovali do podzemí stanice Muzeum dva mormoni. Jejich pondělní misie začínala hned po tom, co v nadnárodním bufetu na rohu posídali maso v žemli s limonádou. Střety s barbary vyžadují tělesné dispozice, a tak ti dva američtí hoši napnuli košile k prasknutí, na znamení nadpřirozené síly. Zejména v pase byli značně disponovaní.

To u náměstí míru vonělo letní ovoce. Byla snad Ludmilina šála jahodová?