Hodina květin

Tohle je trošku starší věc, což se projevuje na tom, že je to poměrně optimistický a naivní. Kéž bych tak v současnosti něco podobného napsal.

Tančila bosa v ulicích města
déšť jí stékal po tvářích
tou slitou šedí vedla ji cesta
na konci jíž se slunce rozzáří

Však ne déšť to pohledy kážou
všem s hrůzou blátem jít
než nohy jí svážou bělostnou dlaní
květiny musí zasít

Snad že tančí sama úšklebky lidí
provází její krok
ona však více než oni vidí
mezi tou změtí stok

Duhovou duší barví svou cestu
v těch barvách bledne vztek
tančí jen sama od města k městu
přináší nám nový věk

Nebe je modré zástupy lidí
v záplavě barev velebí zem
zlé nebo dobré obé se stydí
že dřív nepřišel ten den

Ne to není ráj ani Elysejské nivy
to jenom myšlenky tisíce světů
jak světlo s temnotou tiše se slily
v jedinou hodinu květů

---