Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDejú sa mi zvláštne veci
Autor
gabi
Vraciame sa z letného kina. Privolám výťah, zvezieme sa s vozíkom dole. Prejdeme pasážou, blížime sa k druhému, ktorý nás má vyviezť hore. Skôr než stihnem dôjsť na dosah tlačidla, výťah sa dokorán otvorí. Nechápem. Toto sa mi ešte nestalo. Neveriacky nakúkam, či tam nie je ukrytý nejaký škriatok. Nič. S obavami nastupujeme, stláčam jednotku, funguje. Sníva sa mi? Už druhý deň premýšľam, kto a ako. Bolo krátko pred polnocou, nikde nikoho, len my tri - kamoška, dcéra a ja. Výťah sa sám spustí, aj otvorí? Možno mi to niekto technicky zdatnejší vysvetlí.
***
Nakupujem bežné potraviny, o lahôdkový pult ani okom nezavadím. Dostávam sa na rad, pani pri pokladni nahodí číslo môjho košíka.
„Máte párky,“ oznamuje.
„Nemám!“ bránim sa začudovane, pre istotu ukazujem aj ruksak.
„Ach, už sme prepracované. Sme tu štyri na celý supermarket. Zas budem musieť pátrať, kto bude mať tie párky,“ posťažuje sa.
„Zvláštne. Celú dobu myslím na to, aby som nezabudla ísť kúpiť párky k Hôrkovi. Žeby moje myšlienky boli také silné, že ich zaznamenal aj počítač?“ smejem sa.
Predavačka celkom vážne: „Založte si živnosť! Môžete predpovedať budúcnosť!“
Pobaví zákazníkov.
Obyčajná náhoda. Chyba. Omyl. Aj tak mi to po celý deň vŕta v hlave.
12 názorů
Bude to ještě chvilku trvat, ale časem na tohle pojetí přistoupí i ostatní... a ti kteři nepřistoupí, odstoupí...
áno, Lakrov, s týmto súhlasím a takýchto kritikov si vážim, bodaj by vás/nás bolo viac
nesnažím se autory chválit, píšu do komentářů, co mě při čtení napadne, co mi to připomíná a tak..., ale neurážím, nezesmšňuji nebo se aspoň snažím o jakousi neutralitu.
Série náhod, mezi nimiž začneme spatřovast souvislost, dokáže vyvolat zvláštní pocity, nálady, a z téhle miniatury je právě taková nálada cítit. Krom toho mám dojem, že první odstavec naznačuje cosi, co v tomto textu není přímo řečeno; možná to bylo řečeno (či alespoň naznačeno) v některé ze tvých předchozích miniatur. Cosi, co tě staví do pozice lidí, kteří mají jiný pohled na svět.
P.S. Díky za soukromou zprávu, na niž (jak uvádíš) možná nelze odpovědět stejnou cestou -- proto na ni odpovídám zde. Zmiňovaného osočovatele jsi myslím odhadla dobře. Nevím, co mu vadí zrovna na mně, ale myslím, že tím je postižen on, ne já. Snad ho někdy rozladil některý z mých komentářů -- nesnažím se autory chválit, píšu do komentářů, co mě při čtení napadne, co mi to připomíná a tak..., ale neurážím, nezesmšňuji nebo se aspoň snažím o jakousi neutralitu. Jemu klid, tobě tip :-)
Tak na tohohle bacila netrpím, potvrdila mi to i moje lékařká; brali mi kvůli tomu krev i moč - a nic, nikde ho nenašli; takže jsem prý - z tohoto hlediska - naprosto zdráv (zaplať pánbů :)))
florian, keď ich očaríš svojim šarmom, sa nečuduj, že strácajú hlavu, aj čísla :)
Samozřejmě! Akorát u mne s opačným efektem: výtah si to odfrčí v tom okamžiku, když natahuji ruku po dveřích, abych je otevřel, v mé přítomnosti prodavačky zapomínají správná čísla ovoce a zeleniny, když je mají naťukat do kasy, atd, atd, atd... :)
florian, potom sa to iste stáva aj tebe :)
úsmev pre nepochopeného letí späť
no...priznávam, Ľuboško, nemyslela som na teba...ja len na to žrádlo :)
Nepochopeny
11. 07. 2015:)
To je prostě síla osobnosti, která se teprv ve zralém věku projeví naplno; a o tom žádná! - jak často říkají dnešní mladí :)))