čajovnické předbouřkové tvoření

opět a zase v čajovně :o)...

povzdechnutí

 

spadla mi slza do

tvého rozjímání

 

prostřela jsem pro dva

stále tě čekám

 

noci jsou nekonečné

ticho, tma a bezmoc

 

hojím své (n)emoce

kresbou, pastel je ideální

 

zachycuju tvar, pohyb

vím, že nejsem dost dobrá

(pro sebe)

snad tebe

pomlka

nic

 

 

 

zelené světlo

 

v příšeří tvého

zeleného světla

pod víčky

 

motám se a

zapaluju svíčky

své nesmrtelnosti

 

okusuju tužku

a nevím, co dál

 

(čekám)

 

už jsem zapomněla

jak dotyk umí být...

 

 

 

neboj

 

zas je ten čas

kdy ve vzduchu voní déšť

jen, jen spadnout

 

v tu chvíli ráda tvořím

s bouřkou za okny

šeptám neboj

 

(to jen bohové se zlobí)

 

má malá neví proč

přece neudělala nic špatného

 

s povzdechem na rtech

říkám sobě: neboj

 

 

 

 

 

---