První cesta vlakem a dědova dýmka

tys měl dědu - já strejdu - vzpomínky nevyblednou. A dar máš, četla jsem to znovu a není třeba víc slov. Skutečně.

bestye - díky za návštěvu a komentář, který potěšil, i když si tím darem nejsem tak zcela jist; občas se něco podaří, snad.

Díky za návštěvu a komentář Jarrdo; já vlastně mám jen tu dýmku, ale zase je mi o to vzácnější.

Dzravím.,

Dojemné čtení s pěknou pointou. Mám to podobně postavené, jako mladý hrdina v povídce. Po svých prarodičích si nejvíce cením věcí jejich každodenního života jako je například šálek na čaj, miska z holicí soupravy, lžíce, nůžky, zrcátko... Věci, které měli nejčastěji při ruce jsou svědky jejich bolavých i šťastných chvil. Dokáží tiše vyprávět a bez slov. Stačí jen na ně pohledět, či vzít do ruky.

říct tolik, tak málo slovy, je velké umění. A ty ten dar máš. Pěkně se mi to četlo. *

Děkuji Adriano za milý komentář, který nemohl jinak, nežli potěšit.

Přeji pěkný zbytek dne.

Díky za přečtení a příjemný komentář, upupa; vzpomínka již skutečně hodně vybledla, ale z dýmky prach utírám svědomitě :)

Veľmi citlivé. Pekná pradávna spomienka. Tie najkrajšie vaci sa asi píšu najťažšie. Táto je spracovaná uňo-ňuňo.

Gorik - děkuji, tvůj komentář potěšil zase mne, a hodně :)

Krásný jazyk a příběh... dílko potěšilo!

Poděkování patří ledovým-zahradám, za přečtení i ostatní :)

Paráda! :) 

Díky za návštěvu, přečtení, komentář a nakonec i tip, Jaroslave.  Potěšil's mne, mohl's být i kritičtější, ale šetřil's mě; asi, že jsem také ten důchodce :)

O závěru jsem dost přemýšlel, toto je jedna z alternativ, které jsem zkoušel; přišlo mi však, že celý kraťas je jaksi "obyčejný", o obyčejných lidech v normální životní situaci, a že asi bude nejlepší právě tento - tak nějak přirozeně očekávaný.

Ještě jednou díky, měj se fajn.

 

Dobře napsané, rozhodně si tipnu, ale dvě maličkosti bych měl: větší maličkost - závěr je sice naprosto logický a se dá předpokládat, takže v reálu malinko vyšuměl. Menší maličkost je ryze jazyková: buď klučičím - jako paralelu k slovu holčičím, nebo raději spisovně klukovským. Al je to fakt jen drobná saze... *

...připomněl jsi mi jeden z mých Střípků...pošlu Ti k němu avizo.

K tomu "nestydět" se za své city člověk musí dozrát :-)

Děkuji, Vigan, za přečtení, komentář a vůbec.

I když se tomu člověk brání, při psaní příběhu s takovýmto tématem se mírnému patosu zcela nevyhne, leda by byl "studený čumák". A za čisté city projevené v přijatelných mezích se člověk stydět nemusí, myslím si.

Ještě jednou - díky za návštěvu, pěkný den.

 

 

 

 

Ona toho vůbec příliš nenakecá, si myslím; ale sluší ji to, řekl bych :)

Přeji pěkný zbytek dne, ahoj!

martinez čte aj prózu, ale moc kolem toho nenakecá  :o)

Tetřev - já děkuji za přečtení a komentář (chvíli jsem měl problém s tvým nickem, jak tě vlastně oslovit...  ale pak jsem si řekl, že bude nejlepší nic neřešit; přeji pěkné odpoledne, slečno/paní Tetřev :)

Hezké čtení, samozřejmě jsem také zavzpomínala. Staří lidé dokáží být pro ty nejmenší velkým vzorem a i když už nejsou, provází je jejich životy. Díky za tu vzpomínku*

Radon - děkuji za návštěvu s potěšujícím komentářem; doufám, že v tvé fajfce nebyl oheň a nic tu nechytne, když je teď všude to sucho :) 

Jedním slovem perfektní. Díky za krásnou povídku a Lakrovovi za avízo. Dávám fajfku do políčka tip :)

Ahoj, Kolobajdo, starý brachu; nebyl bys to ty, kdyby sis nepřiložil polínko :)

Díky za vše, měj pěkný den.

vegetarian - díky za zastávku a přečtení; co se týče tvé povídky, chápu, že se cítíš dotčen, ale jistě uznáš, že tady není to správné místo pro řešení tvého problému.

Měj se fajn.

Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod, vložím ho do krabice. Nebude tam sám, v té krabici mám roztodivných věcí více... : -))  /**

Děkuji za avízo, je to pěkně napsané. Líbila se mě věta: takové ticho, že bylo slyšet, jak se v dáli zvolna blíží podzim, ačkoli z mých prvních prázdnin neodkrojilo zatím léto ani polovinu. Pak ale nechápu proč mne jeden který tady také publikuje tak kritizoval za mou povídku "MAMINKA," obzvlášť za větu: Sedím na pařezu, v listopadovém lese, slunce svými paprsky sporadicky jako otupělými šípy proráží ranní mlhavou oblohu. Co je na této větě tak špatného to opravdu nechápu? V listopadu mlha bývá dost často obzvlášť ráno. Připadalo mě to jako dost trefné přirovnání.

 

 Vša on i příjemně chladí, zvládá toho víc :-)))

Zdravím, Marku, a děkuji - za vše; tak mě napadlo - teď, v těch vedrech, by bylo vhodnější, kdyby text spíše chladil, že? :)

Text, který pohladí, zahřeje, dotkne se...

Děkuji za přečtení a vůbec, Prosecký.

Ano, na Slovensku; otec pracoval u firmy, která opravovala válkou zničené dopravní stavby, a později, už jako součást n.p. Hydrostav, stavěla přehrady (v inkriminované době u města Zvolen).

Ještě jednou díky za zastávku, měj se fajn.

P.S. Napadlo mě teď zjistit pomocí internetu jaká je vzdálenost mezi městy Kdyně a Zvolen; je to - po silnici - 669 km. 

San Juan Bautista - za Lakrova jsem se nevyjadřoval, na to jsem neměl pověření, a o žádné zveličování situace jsem se nepokoušel; jen o reakci na tvůj komentář pod mým textem... nu což, ironie nebyla nikdy moji silnou stránkou :)

Zdravím tě, měj pěkný den.

K3 - vše je v pořádku; myslel jsem si, že to bude nedorozumění :)

florián

Máš pravdu, vzdálenost obrovská, spojení mizerné, hmotná situace nejspíš špatná. Napsal jsem to neuváženě po prvním dojmu, takže se omlouvám. Nechtěl jsem tě urazit, ani tvé rodiče.

K3 - děkuji za zastávku a ostatní; k tvému komentáři: neuvedl jsem přece, že se jedná o povídku, zmíněna je jiná kategorie; pokud se týče trestuhodnosti onoho nenavštívení prarodíčů po dobu čtyř let, něco jsem k tomu napsal Alexce a o ostaních důvodech se rozšiřovat nebudu; omluv mě, můžeš-li.

P.S. Bohužel, tvé tvrdé odsouzení svým rodíčům již vyřídit nemohu.

Je to hezká vzpomínka. Sám jsem ani jednoho dědu nepoznal a babičku jenom jednu a to až v době jejího pozdního stáří. Prarodiče jsou pokladem svých vnoučat a jsem moc rád, že moje děti si jedněch prarodičů užívají plnými doušky. To, že děda s babičkou neviděli svého v nuka čtyři roky je trestuhodné.

Těžko lze ale tohle vyprávění považovat za povídku. Takže jako povídku ji nebudu komentovat. Ale tip jo.

Zdravím tě, Diano, vlastně za dva :) A děkuji za návštěvu a komentář, obé mi udělalo radost.

San Juan Bautista - přijmi, prosím, alespoň moji omluvu; neb já jsem vlastně příčinou tvého pohoršení :)

Je fajn, že to tak cítíš, patricia; děkuji, že ses zastavila a přečetla.

Moc hezky a s citem napsáno. Potěšilo ***

no, milé pohlazení :)

A já děkuji za návštěvu a ostatní, martinez; zvláště, když to nejsou verše :)  

Jistě sis, Alexko, povšimla vzdálenosti, kterou bylo nutno překonat při cestě za dědou, který žil na téměř druhém konci - tehdy ještě Česloslovenska, což v časech nedlouho po válce nebylo nijak jednoduché; a nejen z důvodu vzdálenosti, ale to by bylo na delší povídání...

Díky, že sis našla čas na přečtení, měj se fajn.

Však já nejinak... on čas je v životě něco jako ničím neovlivnitelné zařízení na separaci kvality našich činů, prožitků i nabytých nemovitostí, řekl bych :)

Děkuji Zuzko, že ses zastavila, přečetla a zanechala mi zde o tom malý, ale milý důkaz.

díky za avízko, ujalo se  :o)

Tohle mě chytlo, moc pěkný. :-)

 

Jen mě ale napadá, proč kluk dědu neviděl tolik let  (už chdil do školy, dpstal vysvědčení a přitom: "~~Naposledy jsem jej viděl ve věku nějakých tří let,....")

jo, to je dobře... já moc takových pokladů nemám...

Díky za tvé angažování, Lakrov; snad ti u obeslaných nebude přičteno k omylům :)

Děkuji za přečtení a názor, toyenko.

Pokud se nostalgie týče, jsem s tebou za jedno, ale že by z textu kapal med, či přetékal bol, s tím bych už tak zcela souhlasit nemohl; tvůj názor samozřejmě respektuji :)

Ještě jednou - díky za návštěvu, měj pěkný den.

 

Hezky se to čte.. sladkobolná nostalgie vzpomínání..

Posílám několik avíz na prózu navozující nejen prázdninovou náladu. Nezájemcům se omlouvám

Děkuji ti, Lakrov, za přečtení a komentář; potěšil mě, proč to nepřiznat, že udělal dobře dušičce člověčí. Já ti nevím, jak bych to nejlépe vyjádřil, ten pocit jakéhosi naplnění... ale snad nejblíže tomu je výraz "radost", a to sdílená radost, dalo by se říci kolektivní, kdyby to slovo nebylo tak profláknuté dějinami.

Ještě jednou díky, pěkný den tobě.

Děkuji, do_Od, že sis přečtl, stálo ti za komentář a duplované avízo :)

Musím ale podotknout, že téma nabylo specialně vybírané a podlézavost se mi protiví; pokud mohu sám o sobě soudit v mém arzenálu se nenachází.

Že tě příběh přivedl k vlastním vzpomínkám? Nic, co by mě potěšilo více jsi napsat nemohl; v tomto případě nešlo o žádný hluboký rozbor myšlení a cítění sedmiletého kluka z pohledu dnešního starce.

A nakonec - soudě podle počtu textem zaujatých - těch poetičtějších duší je tady na Písmáku (z tvého pohledu asi zaplať pámbů) proklatě málo.

Ještě jednou díky za návštěvu a komentář, budeš u mne vždy vítán :) 

O těch se píše nejlépe, ale zároveň nejhůř, řekl bych.

Díky, srozumení, za zastavení se u mne a milá slova :)

Děkuji Evženie, za to i za to; návštěva potěšila.

P.S. Ukradli dědu, nebo obraz? (dostanu do nosu, že jo? :)

Moc pěkně napsáno o obyčejných věcech...***

Nebudu psát prázdná slova. Také jsem měla podobného dědu. Chtěl mi dát obraz, ale někdo jej ukradl. Ale já si ho pamatuji.    /T

Jen nechej na hlavě, vzdálený příteli; ani na stará kolena mě neopouští chuť vymýšlet a realizovat blbůstky, aby byla "hlína" :)

Díky za návštěvu, tvore pralesní ; budu si tě hlídat, abych se u tebe také zastavil, až zveřejníš další (zajisté vtipná:) čtyřverší.

Díky R. L, za návštěvu, milý komentář a vůbec :)

 Potěšení na mé straně, nicku; je to mnohem pozitivnější, nežli -  "ježišmarjá, floriane, to snad ne!" :)

Děkuji, že ses zastavil, pěkný sobotní večer vinšuji.

Je dobře, ty kluku ušatá, že píšeš a neděláš lumpárny. ;-)

kristepane flo,  ano.