z deníku schizofrenika 3

jsou to víceméně popisný zápisky z letoška z nemocnice. vždycky jsem sesmolila trochu, na víc jsem se nedokázala soustředit... deníček byl mým jediným kamarádem, který dokázal naslouchat...když si to člověk pročítá zpětně, tak je mu z toho až smutno, asi tak... :o)

9.3.

Tak jsem celou noc nespala, trápily mě hlasy a nutkání si ublížit. Ráno mě táta s mámou odvezli do nemocnice. Zvracela jsem i po vodě :(. Teď máme po obědě. Byla zeleninová polívka a buchtičky se šodó. Byly výborný. Pořád je mi na zvracení, ale po tom obědu se cítim líp.

 

10.3.

Na dnešek jsem spala dobře Usnula jsem do hodiny po tom, co mi dali prášky. Jsem tu sama se sebou. Ostatním chodí návštěvy a se mnou nikdo nemluví. Je mi smutno. Jsem v teplej postýlce. Dneska byla velká vizita. Ale jako by vůbec nebyla. Jsem sama se svýma pocitama a strachama a zeleným náramkem. K obědu bylo ryzeto s tofu. Bylo to dobrý, a ani jsem to všechno nesnědla. Paní od vedle pořád kouří a kašle. Další jenom spí a telefonuje. Mě nikdo nepíše. Co bych taky chtěla, když nemam žádný přátele :(.

Pořád slyšim ty hlasy, jsou nepříjemný, nadávají, ponižujou, nabádají k tomu, abych si ublížila. Nechci je mít. Máme tu horko, až jsem si musela sundat ponožky.

 

11.3.

Tak jsme po obědě, byla čočková polívka a nočky v rajčatovej omáčce. Na dnešek jsem zase nespala :/. Odpoledne příde máma a sestra. Těšim se na ní. Mam plný břicho, ale nesnědla jsem všechno. Pořád je mi na zvracení. Dneska budu mít na večer hypnogen. Tak snad se vyspim. Jsem pořád unavená, hlasy jsou tlumenější, ale jsou pořád. Nadávají mi, tak se snažim na ně nemyslet.

Tak hádejte, co jsme měli k večeři – červenou papriku! Nemocnice nezklamala. Nějak jsem si s mámou a ségrou neměla co povídat. Přinesly mi nutellku, ale musela jsem jí odevzdat, páč nesmíme mít nic ve skle. Snědla jsem krajíček a půl chleba. A asi prasknu. Už jsem umytá a čekám do osmi, kdy si pudu pro léky a snad se vyspim.

 

12.3.

Na dnešek jsem spala díky hypnogenu. Chvíli před komunitou mě chyt záchvat úzkosti a pak se to už nedalo vydržet, tak jsem si šla pro prášek. Po 5ti letech jsem dokázala brečet. Vyčerpalo mě to. K obědu byla bramborová kaše a sýrovej nákyp. Snědla jsem to všechno kromě polívky. Asi prasknu. Jsem unavená. Dneska za mnou nikdo nepříde. Máme novou paní na pokoji. Bolí mi hlava, ale dá se to vydržet.

 

13.3.

Dneska je pátek 13. Ráno jsem se necítila dobře, přemýšlela jsem, že si pudu pro prášek na úzkosti, ale nakonec jsem nešla. Při obědě jsem snědla třičtvrtě popívky a tři vidličky těstovin. Pak přijela babi s dědou, tak mi to zvedlo náladu a přestala jsem myslet na to všechno kolem.  Zejtra přijde máma. Bolí mi duše, je celá ňáká smutná a je sama. Už jsem se byla umejt a teď sedim na posteli. Ráno jsem nebyla ani na komunitě. Paní pořád chodí po pokoji, je chudák stažená, ale ptala se mi, jestli může otevřít okno, což je úspěch :). K večeři jsme měli chleba s pomazánkou, mandarinku a lipánek. Snědla jsem jenom ten lipánek a pak banán od dědy.

 

14.3.

Ráno mi bylo tak špatně. Šla jsem si pro oxazepam, kupodivu zabral. Pak jsem kreslila mandalky. Nešla jsem na komunitu. Mam strach z lidí. Ráno se mi to rozjelo při snídani. Pan doktor, kterýho neznam pak za náma s Helčou přišel. Byl taky moc hodnej. Už se mi tolik nezvedá žaludek. K obědu jsme měli karboše z vloček brambory. Polívku jsem nejedla. Včera jsem nakreslila ovečky, asi mi hlídaly celou noc. Dneska tu byla máma a zejtra příde taky a uvidim i sestru, snad se má doře…

 

15.3.

Tak máme po večeři. Měla jsem rohlík s tvrdým sýrem a rajče. Ráno mi zase nebylo dobře. Čtvrt hodiny jsem se přemlouvala, abych snědla banán. Vizita dneska nebyla. Ach jo, jak se mam uzdravit, když nemůžu nikomu říct, co mě trápí. Vedle zase koukaj na televizi. Dala jsem sestřičce knížky, evidentně jí to potěšilo, Byla tu máma, ale já byla tak unavená, že jsem jí za chvíli vyhodila. Snad se mají doma dobře a nehádají se.. Dneska jsem úzkosti zaháněla kreslením, ale příště si radši řeknu o prášek. A nikdo ani neví, že jsem měla dneska další záchvat :(. Je mi zle

 

o několik dní později..

23.3

Tak jsem tu druhej tejden. Dneska je mi o trochu líp, než předtim. K obědu byla přesolená polívka a zase ryzeto. Nesnědla jsem skoro nic. Naobědvala jsem se mandliček od babi. Pořád se mi hlavou honí ta neděle. Proč jsem to vůbec řikala. Mohla jsem to skončit. A nemusela jsem bejt teď všem na obtíž. Ale asi se to nemělo povést. Jen ruce nesou známky mého trápení. Jizvy mění barvu několikrát za den. Je mi tu smutno. Jsem na všechno sama. Beru léky, a ani nevim, jak se jsmenujou, ale snad zabírají.

 

 

PS: další část, někdy příště :)

 

 

---