karamelky

inspirace čistě osobní, trochu smutná, trochu bláznivá...

vrak

 

mé stopy dávno

zapadaly sněhem

krok byl jistý a lehký

 

(když se opouští..)

 

loď

bez posádky

doplula jako vrak

 

pár rozbitých prken

vytlučená okna

ve vzduchu jméno kapitána

 

(to slovo zní tak slaně)

 

jen na rukou jizva ve tvaru

jména lodě

 

za pár let; přikládám do ohně

vzpomínky na mou posádku

 

 

 

návštěva

 

přišla jsem k sobě domů

jako na návštěvu

otevřela směle okno

tak, jak to dělávala babička

když bylo venku krásně

 

vonělo seno od sousedovic louky

 

jako host se musím i tak chovat

došlo mi, že nesmím sobě vyčítat

ten nepořádek

 

(vlastně jen stav rozpracovanosti)

 

hledala jsem, prohlížela obrazy

četla ledabyle napsané verše

na kus papíru

 

bez ostýchavosti jsem sedla na postel

a složila hlavu do dlaní

 

co až přijdu domů a zas tu nikdo nebude?

 

 

 

karamelky

 

po hrstech něžnosti

nevím

komu bych ji dala

 

celou noc jsem hledala

svůj sen

 

(samozřejmě bez výsledku)

 

bytem se rozvoněly karamelky

taková ta tichá vzpomínka na ni

 

a vše, co měla ráda

 

(než přijedou stěhováci..)

 

 

 

 

 

---