nerozměrná vzdálenost

jakákoliv souvislost s mými sny nulová, přesto jsou to pocity na dlani, které jsem dlouhý čas držela v sobě...

čas

 

v propasti všech doteků

je to jako vzít dětem hračku

vnímám svoje tělo

tak umazané a špinavé

jaký byl den

 

jen tvář se zdá být čistá

snad za to mohou slzy

nejsem si jistá

čekám

 

kam s časem?

 

zašít do zadní kapsy kalhot

ozdobným stehem

 

 

 

 

nerozměrná vzdálenost

 

nerozměrná vzdálenost

mezi námi

jako mezi oceánem a nebem

modrou a žlutou

když pálí do obličeje

poslední paprsky

 

piju kalichy hořkosti

poctivě, až do dna

i za to, co nemůžu

dostala jsem to jako...

 

usínám s kamínkem pod polštářem

nepamatuju si, co dělám

zvlášť ne v noci

prý jsem zase chodila po domě

tak proč... ?

 

 

 

 

perla

 

krása lastur mě uchvátila

čekám na perlu uvnitř

a přitom jí nosím v sobě

 

sladká příchuť tajemství

vlní se jako škeble

 

k obědu bramboračka

a já marně hledám

to kulaté, lesklé

 

kytka na parapetu

chtěla by přesadit

nemám na to sílu

 

je čas malovat

objevovat dávno poznané

hej, počkej

 

chci ti pošeptat...

 

 

 

 

poslední nádech

 

jenom cinknutí

zpomalené reakce

tisíc důvodů

proč ještě dýchat

v jediné vteřině

ostré hrany poraní tepnu

 

teplá, jasně červená

 

parte na dveřích

místní sámošky

 

„je to dost, alespoň je

od ní klid“

 

„byla taková bláznivá,

tak už to má taky za sebou“

 

staří občané komentují

a pozastavují se nade mnou

 

 

 

 

---