maličká

maličká

 

nejmenší z nejmenších přání

jsou tak nepatrná

že do nich vcházíš se skloněnou

hlavou

 

v těch kapkách deště

je tolik smutku

dostředivé síly mi zakázaly plakat

stále nevím a houpu se na oprátce

 

skleničku naplním krví

až po okraj

a zaleju s ní kytky

 

je v tom něco posvátného

bez smyslu nepoznaného

lítám si tak

tím mým světem

 

čekám, až otevřeš dveře

 

 

 

 

 

---