ošatka netopýrů

ošatka netopýrů

řekni dům a otevři

do široka obejmutá všednost

slyšíš ji zpívat?

nemám, co bych řekla

uvěznili mojí nejistotu mezi čtyři

připozdívá se

stále slyším ten nápěv

plná ošatka netopýrů

každý krok bolí

ve střepech nemoci

a tak zametám to mezisklí

ve svěrací kazajce

nemohu se hnout

víc už ne

vlaštovka

nehty stírám starý lak

a barvím svoji na tyrkysovo

kdeže jsem slyšela

nedávej ty vypálený sirky

do krabičky

a tak je tam poslušně dávám dál

namaluj mě zkresleně

tak, jak se ti to zdá kostrbaté

honem, pospěš si

vlaštovko, lišky jsou už blízko

a tys stále neobjevila

tak maličká

sbírám a vracím do hnízda

snad na podruhé se povede (letět)

ulice

mé jméno osiřelo strachem

v zoufalství volám o pomoc

neobarvené ráno střídá

večerní tvářenka oblohy

krve by ses nedořezal

linka důvěry obsazená

ve vchodech paneláků se válejí

bezdomovci

a všudypřítomný zápach moči

piva a levných cigaret

prosím anděly

skáču ze střechy

představuju si svá křídla

a kupodivu letím

(smrti vstříc)