Když chybí lidskost

Díky, Pavle a krásný víkend :-))

Omlouvám se, že reaguji až teď - před hodinou jsme se vrátili z chaty  - nějaký komentář snad zítra... AHOJ!

Když, Diano, se kolem člověka dějí smutné věci, z nichž se potřebuje vypsat - už pro to smíření...

Jinak přeji pohodový víkend plný úsměvů :-)))

Hezký víkend Vám všem tu ještě jednou :-))

Kolobajdo, ještě dodávám:

 Některé cesty

neznačené

protahují parapety blíž slunci

aby se od betonu odrážel škleb

osamělosti

 Vyhublá postava

s taštičkou kolem krku

nedůvěra dávkovaná do několika tablet denně

Přes růžový nevkus málokdo viděl

barvy člověka

A jak kvetly

Až nakonec černá

rozrazila panty

a krok...

 Bez jediné růže

rozplakala trny

Tak snad se již jen zadaří, Kolobajdo - díky - Miroslawek si žije svůj svět, toho neřeš...

 Měj se krásně :-))

 Marek

Tak jsem nějak nepochopil, co tím Miroslawek myslel...

Ale co máš na mysli ty, Marku, tak to chápu až moc dobře... taky to bylo po čtyřicítce, a zbořil se mi domečelk z karet.  :-((  Tak nezbylo nic jiného, než se otřepat, a začít stavět domeček nový...  : -))   /***

Nenávist kroutila mé srdce

jak lavičník

Výsledek

Srdce jak lavičník

Oči nezvedám k nebi

Klopím je k zemi

Slábnou a přec se propalujou

Do středu planety

Vidím tam malinkatého

mstivého boha

Boha vysloveného darebáka

V poslední chvíli však

i Kristapána v pekle

Když sestoupil On

musím mlčet

Musíme mlčet

(Ivan Diviš, prosinec 1977, z exilové sbírky Průvan)

... a kéž bys Marku mlčel. Ale slunce zřejmě praží...

Přesně tak, Diano, kéž by už ne...

 Dík oběma a ddobrou noc...

 Marek

/*

Black, Kočkodane: Díky moc oběma...

Mějte se hezky,

 Marek

bez komentu.....................*/***