ve tři ráno

probudila jsem se ve tři ráno, kohouti už byli vzhůru a mocně přivolávali jitřenku....

zahrada kata

 

hledám tvary tvého hlasu

jako čtyřlístky v trávě

 

nacházím úzkost

tenkou linku

mezi prostorem a nebeským okem

 

kohouti tu dneska kokrhali

už ve tři ráno

nespavci!

 

a tak kat sťal další hlavu

na špalku lži

a těla pak bloudí zahradou

poznání sebe

 

chtějí vykoupení, spasení

ale dříve se nenosilo

říkat pravdu na veřejnosti

 

 

 

 

co skříň nabízí

 

hledám sebe

na druhé straně tmy

 

plavovlasá

oděná vším, co skříň nabízí

 

a pak tajně, když jsou doma

vytahuji staré šaty

 

voní sluncem

voní příběhem

dávno zapomenutým

 

nerada vymýšlím

co na sebe

 

 

 

 

 

od medu

 

od medu ušpiněné vlasy

ještě mokré

třpytí se do zrzava

(slunce mi vzalo krásu těžkých dní)

 

nikdy nekončící autoportrét

své nemoci

končí popelem

(vždy)

 

strž tvé náruči

ochutnávám často

s hořkou příchutí

 

nejsem celistvá

bez svých emocí

vím, nikdy to nepochopíš

 

 

 

 

 

---