Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHudba jako kafe
16. 08. 2015
1
2
596
Autor
smokrew_b8ie
To, že už nepromluvím
A jazyk mezi zuby
Známe jen konce filmů
Stojící vzpomínka - bez paměti
Ale ona dává mi naději
Jenom bych se ztrácel
Že času mám na všecko
nejvíc na čekání
Prázdno mezi slovy - hluboká studna
Přece stojím pod tebou
Zraněnému
A nedej zahynout
Když vrátil jsem se tam, kde bylo to trpké
O její bolesti a o tvém smutku
Modrou tmou a tebe červenou
Neopustí nezradí, to že cestu najde
Že žije jen v co věřili jsme
Tou velikou nadějí
K ní směřovat, pod ní usínat
Jako mořeplavci
V proudu ticha v moři samoty
Není ničeho krom Tebe
Jak velcí jen mohou být lidé
Velcí nebo titěrní
Moudrost, která z pokory pramenila
Až se stát samotným stáním
Čekáním na prahu
Ten, který vstoupil
Na obou březích
To Stání v celé větě
Tato nehybnost
Chuť léta, zarůstající rány
Hudba jako kafe
Teď už víš, že tak vonělo staré dřevo
2 názory
smokrew_b8ie
18. 08. 2015sama velka slova a pocit zadny. obecne se mam na pozoru u basni, ktere zacinaji kazdy radek velkym pismenem. co chces vlastne rict svym psanim? Nicmene libil se mi obrat:
Že času mám na všeckonejvíc na čekání
to je pekne. pripomina mi to Redla: a svůj kousek špíny, si najdu v každé špíně..