Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSezona končí
Autor
MartinaR
Poslední zákazníci byli na odchodu už půl hodiny před zavřením a tak jsme v podniku zůstali jen já a provozní Pavlína, ostatní kolegové odešli drív. Umyla jsem vířivky a stáhla vodu nacákanou z bazénku u sauny. Když jsem přišla na recepci, Pavlína počítala tržbu a povídala si se šéfkou, která dorazila i se šéfem před chvíli. Znali se už léta, jejich vtah nebyl čistě pracovní, Pavlína byla spíš rodinný přítel mých zaměstnavatelů.
- Už poklidím jen odpočinkovou místnost a mám hotovo - oznámila jsem.
- S těma svíčkama to nevypadá špatně - řekla šéfka svím línym a lehce znuděným způsobem.
V odpočinkové místnosti totiž ten den vypadlo osvětlení a tak jsme tam provizórně rozmístnili čajové svíčky.
- Jo, jo, hotová romantika - zasmála se Pavlína.
- Ale šéf to už opravuje - obrátila se na mně - pozor, aby tě neobtěžoval - zavtipkovala.
Nic jsem na to neřekla, jen jsem se zatvářila... no, popravdě ani nevím jak, ale později mi bylo řečeno, že velmi nevhodně. Prolítlo mi jen hlavou, že bych rozhodně nestála o jakékoliv šéfovo „obtěžování”. Né žeby byl nějak odporný, ale (jak říká Halina) muži se delí na možné a nemožné. Ve skutečnosti jsem ho měla raději než šéfku, vysokou, obtloustlou, nehezky oblékanou ženu, bez zmyslu pro humor. Nedělala žádnou skutečnou práci, jen si hrála s počítačem, nebo kouřila v baru naproti. Nějak jsem za tím vším cítila nedostatek sebevědomí. Její muž je v mnoha ohledech jejím opakem. Nevysoký žilnatý chlapík, tak patnáct let starší než já. Pořád něco zařizuje, gestikuluje a směje se, ale je toho poněkud moc, je to takové křečovité. Má taky nepříjemný zvyk při mluvě dívat se člověku upřeně do očí, jakoby chtěl upoutat veškerou jeho pozornost. Je ale jasné, že v této dvojici je to ona, kdo má rozhodujíci slovo.
- Šéfky se nemile dotklo, jak si se zatvářila na ten můj vtípek. - řekla Pavlína, když jsme o čtvthodinu vyšli z budovy a vydali se směrem k zastávce trolejbusu.
- Fakt? - překavapilo mě - A jak?
- No nevím, jako by byl hluboce pod tvou úroveň, nebo tak něco.
- Ach jo - vzdychla jsem
Tohle se nestalo poprvé. Proč, proč je na mně všechno tak vidět, proč nedokáži skrývat své pocity? Naučím se to někdy? (Jde to vůbec?)
- Vždyť je starý - řekla jsem, abych se omluvila. Ale proč? Vždyť to tá Pavlínina rádoby vtipná poznámka byla pitomá. A kvůli ní se teď cítim jako pitomec já. Byl jsem na ní naštvaná.
Ztichlou ulicí bylo slyšet jenom klapání našich podpatků. Ve vzduchu vonělo jaro, za měsíc končí sezóna i moje smlouva taky. No, mám zas pár bodíků dolů, asi nebudu patřit mezi ty, co zůstanou i přes léto. Á co, stejně platí mizerně.
19 názorů
Z mého pohledu je to takový střípek ze života - a navíc spíš pro dámské publikum, jelikož chlap obykle neřeší, jak se kdo zatváří při nezávazném pokecu. O nic jiného tam vlastně ani nešlo. Docela mě tak i překvapil konec, jak fatální dohru to jedno nekorektní zaksichtění možná bude mít.
A ještě slovíčko k tomu, jestli psát slovensky či česky - mně je to celkem fuk - tady máš sice pár chybiček, ale i tak se mi četlo dobře, ale slovenštinu bych dal taky, takže v mém případě jazyk rozhodující není - pokud tedy další dílo nebude třeba ve svahilštině :-)
Ještě můj dodatek. Pro mě je slovenština krásný jazyk, přestože jsem Čech. Už jako dítě jsem přečetl několik slovenských knížek a byly lepší, než ty přeložené do češtiny. Je to asi jako s dabingem u filmu. Když je dobrý tak to jde, ale když je špatný, tak je vždycky lepší originál. Možá je to taky tím že pocházím z Československa, kdy byla slovenština na denním pořádku. Vidím, že se umíš za svů text docela "rvát", což je dobře. Ale nejlíp se vždycky naučíš z chyb. A ty ti nastínili kritici, kteří mají v mnohém pravdu. Tak s nima nijak neválči, ale snaž se poučit. Hodně štěstí. Tak tip.
Zaujalo mě neokoukané prostředí sauny nebo lázeňské rehabilitace. Ale je to jako by sis to napsala jen tak pro sebe na kus papíru. Svědčí o tom množství překlepů. Text jakoby byl teprve na začátku. Očekává se nějaký příběh a místo toho je konec. Škoda, z toho prostředí by se určitě dalo vymyslet něco víc . Zkus to.
Oceňuji dobrou češtinu, byť jsem zaznamenala pár překlepů - slovensky bych to nedovedla, dobře odpozorováno ze života, tip
Z prvního odstavce trčí jakási "bezespádová popisnost", nesená souvětími, nastavovanými mnoha přívlaskovými větami. Na šest řádků dva překlepy... S rostoucím počtem překlepů mě napadá, není-li autorem někdo, kdo se češtinu učil až jako druhý jazyk a je-li tomu tak, pak mu patří chvála. Ne ovšem povídce, u níž nedokážu po dočtení přijít na to, proč (s jakým záměrem) byla napsána.
Janina6 - Rozumiem a beriem, ale keďže je celý minipríbeh napísaný v ich forme, z pohľadu hlavnej hrdinky, nemám pocit, že v krátkosti vyjadrený úsudok o ostatných postavách je chyba. Tak možno nabudúce napíšem lepšiu vec. K tej slovenčine versus češtine sa obávam, že Zdenda má pravdu. Toto je český web, väčšina čitateľov sú Česi a keď uvidia dlhší text písaný po slovensky, tak ho čítať nebudú.
Ještě se vracím. Uvědomila jsem si, že jsem ti nedala moc konkrétní radu. Jako bych říkala, o tomhle nepiš, to není zajímavé :-) To ale samozřejmě není pravda, nezajímavé téma neexistuje, jen nezajímavý způsob psaní. Jistěže může být zajímavé číst o tom, jak se nějaká žena vyrovnává s nepříjemnostmi na pracovišti. Ale v tom případě by možná bylo dobré se víc soustředit na její prožívání toho, co se děje, víc propracovat její psychologii. Čtenář by rád „prožíval s ní“, takže by měla víc mluvit a jednat, aby se něco dělo „teď a tady“. Povídání o tom, co bylo předtím a hlavně o tom, jaký kdo je a co si o něm hlavní postava myslí, bych trochu omezila. Vlastnosti postav i jejich vzájemné vtahy by měly vyplynout teprve z děje, z toho, jak se ty postavy chovají, jak mluví atd. Čtenář by je měl „poznávat“ sám, ne dostat na začátku doslovný popis, jaký kdo je.
Jestli můžu, ráda bych ti doporučila držet se své rodné řeči. Myslím, že většina lidí tady nemá problém číst slovenské texty, ale číst české texty se spoustou chyb je opravdu nepříjemné.
Co se týká obsahu, přiznávám, že mě to nebavilo. Podle mě tomu chybí příběh. Chtělo by to výraznější děj, konflikt, zajímavou zápletku, něco, co by vzbudilo čtenářovu zvědavost. Tady je celá povídka postavená na jediném rozhovoru, a ještě naprosto banálním. K tomu spousta dodatečného vysvětlování, kdo kdy přišel a kdo zrovna odešel, což jsou informace, které taky nepřinesou oživení. Vedou se běžné řeči, někdo se nějak zatváří, někdo jiný to špatně pochopí, nebo nepochopí, nebo se mu to nelíbí… promiň, ale to je na povídku málo.
Prosecký - Čo myslíš tým nehotové? Čo ti tam chýba? Chcela som poukázať na to, ako také maličkosti utvárajú vzťahy, ako sa vďaka nim ľudia poznávajú.
K tým chybám, priznávam, že chcieť písať po česky je pre mňa priskoro, žijem tu síce už 9 rokov, ale ešte stále v mnohom nemám jasno. Takže odteraz už len vo svojej rodnej reči.
Zdenda - pochopila so správne iróniu? Myslím, že keby si napísal, že to nemá žiadnu hodnotu, bolo by to pre mňa menej nepríjemné, než také rádoby nadšené zvolania.
S. J. Bautista - prirovnanie k Haline pobavilo.
Přijde mi to nehotové. Je to škoda. Snad to ještě opravíš. Co tím myslím (kromě záměny mně a mě)? Třeba věta:
Když jsem přišla na recepci, Pavlína počítala tržbu a povídala si se šéfkou, která dorazila i se šéfem před chvíli.
Jak jsi mohla vědět, že dorazili před chvílí? Pokud ano, měla tato informace předcházet pohledu na Pavlínu počítající tržbu. , věta ... která ... je nepravá věta vztažná.
Pavlíne byla rodinným přítelem ...
jak si - má být - jak jsi