Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se31.8.2015
Autor
jednooká panenka
poslední
vedro polilo mou konturu
a v jasech posledního slunce
vzpomínám; léto zavírá dveře
a přibouchnutí znamená
první sníh
bosé nohy našlapují tiše
...
a pak poslední ahoj
nikdo
neznám důvod
tak snadno zranitelná
jsem středobodem nikoho
a také chovám ovečku
jako on
ostatně on má těch oveček víc
šeptám, sotva slyšitelně
naslouchej; podané ruce
se lesknou pozlátky
už se vaří voda na čaj
poctivého nepálí
bubliny
lidi do sebe vráží
myšlenkama
děti s bublifukama
ještě, letí, vydrž, prosí
rozvinutá chuť dětství
plaší své racky dochvilnosti
ještě, letí
políbená
pro mnoho lidí nečitelná
má nálada
sen o velkém já
podmalováno stíny všednosti
a ty nanášíš
posledním tahem
tužkou na obočí
jen tenká linka
mizí v polibku
tvých vymyšlených postav
múzo má
jsem políbená!
pilot
smysl všednosti
okořením puntíky
rudého nebe
a pak hledám stopy letadel
ve svém srdci
říkal jsi si pilot
a já stále zírám z okna
čekám tvé..
v nejistotě sevřené
a stále studené ruce
kresba
jezdím prstem
papír skýtá různá zákoutí sebe
křída se maže
takový ten šustivý zvuk
nejdřív v křečích sevřená
ale s jistotou a třesoucí se
rukou
prvním tahem
přesnost pohybu
v minutě načrtnuté emoce
výstřel
schovávám se do zvuků
řeči
vyplašená všemi smysly
do srdce, zásah
pal, teď, ještě jednou
pro jistotu
výstřel má příchuť
sladkých slov cukrové vaty
všechna slova zemřou
náhle, se mnou
pohádka
smějí se mi
podlaha, zeď, strop
mé oči hledí vzhůru
tak dej mi ještě šanci
rozvaž řetězy celistvosti
ulož mě do postele nevšednosti
a přečti pohádku
tak jako malé dítě
toužím po tvé pozornosti
tatínku!
5 názorů
Evženie Brambůrková
31. 08. 2015/T
jednooká panenka
31. 08. 2015Kočkodane, nemá, a ani ten film neznám :D