Šmouhami babího léta

Šmouhami babího léta

Srpnem pomalu prohořívá září. Večery se dlouží a z kredencí lidé zas vytáhnou hrnky na čaj. A bude to čas jablek, na dřevěných stolech zalesknou se barvami podzimu, takový prostý cézanovský motiv. Stromy ztratí žízeň po životě, obnažené na kosy ve větvích. A ti brzy uniknou pastelovými šmouhami oblohy, těmi červenavými, za sluncem. A zas přijde k dobru slovo, z knih i úst.

Příliš hlučná samota

Panely hledá si cestu cizí radost. Bude na jejím vzdáleném konci nový život? Nevíme. Teď jen tak jde cizími pokoji, bloudí od jednoho k druhému, že už nikdo neví, odkud se bere. Každý s ní naloží podle svého, jen uši zavřít nelze. Panelák, příliš hlučná samota.

Mléčný bar

Noc je bílá úplňkem, takový mléčný bar pro nespavce. Vzduch ještě nestihl zvlhnout časným ránem a hříchem. Vždyť tenhle bar je mléčný.

Večery v proměnách
(Nad obrazem A. Slavíčka, Trh na Letné, 1907)

Jak asi vypadaly večery na Letné před sto lety? Už holé od trhovců, holé až na smích od milenců.