nad šálkem čaje

víra

 

s pláčem, bez ostychu

                mezi lidmi

k obědu noková polívka

polykám hořkost, s každou lžící

          víš, jak chutná?

zkus si jen tak vzpomenout

     pentle ve vlasech

          na krku růženec

víra v boha trvá i přes

          všechny zákazy

 

 

 

nahlížení

 

bez prázdnoty slov

   nepochopí podstatu náruče

              když pláče

teď jsem zemřela jako právě

vyslovené slovo

 

tak už neplač

je milión takových, jako já

 

nahlížím do své duše

                         aniž bych otevřela dveře

 

 

 

 

příliš těsná

 

má radost se schovala

     za roh (y) čerta

nemám na vybranou

 

projít peklem

hrajem dál, žádná pauza

nevidím děti!

 

skoro jako by se zrcadla

          přibližovala

 

tak těsno, rozbíjím

zabodávají se do kůže

          už ani necítím

jen nade mnou krouží supi

 

 

příliš mrtvá

 

mým tělem

        husí kůže

        bez peří

odsouzená na porážku

nehodící se kus

 

ty

tvá ústa

        mršinou se stávám

raněná, přeji si konec

 

sítě

 

lidé chyceni v lepkavých sítích

nevědomosti

dramatická přeměna v potravu

     dnešní doby

 

     řekni mi

     podívej, zavírám oči

                     prudké oblačno

 

zmáčelo mou duši

a ty tam tak stojíš na rohu

                     naší ulice

s igelitkou v ruce

a kyticí dávno zvadlých

                     kopretin

 

 

 

 

těžkosti

 

výdech

        nádech

vodopád slov slaně chutnajících

snad; doufám; přejde to

 

              zápěstí nese stopy

těžkých povozů

   zklamání, úleva v napětí

strach má hůl a ta chvíle

se nedá sdílet slovy

 

zamykám za sebou

starodávným klíčem soucitu

 

 

 

 

 

 

---