Kolokvium kritiků

Kolokvium kritiků

Semiramis se poprvé protáhla a zjistila, že jí Ben působí orgasmus. Stáhla se do sebe jak černá růže. Její tělo bylo napjaté a kůže snědá s bílými krůpějemi. Semiramis se protáhla a zjistila, že se Ben udělal. Pozvala ho na večeři. Byly špalky masa a těstovinová příloha. Chtělo to tymián, který neměla. Poslala pro něj služku.

Ben se udělal do Semiramidiny kundičky a seznal, že se šel osprchovat. V celém bytě hrálo stereo, jak kdyby byl na záchodcích v obchodním domě. Miloval hudbu, kterou Semiramis vypouštěla do ovzduší jak éter prachu z cest a minulých koitů. Dostával se do varu a znovu si to zkoušel způsobit, ale nešlo to. Bez ní se mu nedařilo. Když vyšel z koupelny čekalo ho ještě víno. Semiramis byla v županu a měkce se smála.

Semiramis zastřelila brokovnicí růži na tržišti a Ben se netrefil. Tím se jim proměnily role. Pak šoustala Semiramis Bena a on se měkce usmíval maje na paměti, že žije ve 22. století před Kristobijcem z Pilátova románu. To je kravina, to je kravina, to je kravina, musíš to smazat a zapomenout na šoustání s holkou a umělým ptákem a kecama o uprchlících z Bešiktastánu.

Ben ošoustal Semiramidinu služku do zadku a rozloučil se se svou paní hlasitým říhnutím. Ještě vzal do zastavárny stereo. Semiramis plakala a zasadila umělého ptáka do země jak Kafka mrkev.