Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNávštěva
Autor
koloušek
Tak tady stáli - na balkoně
oba dva moji vnuci malí
chvíli jsem byla "babi" pro ně
jinak jen někdo cizí v dáli
Znaveni po tom dlouhém letu
usnuli brzy s plyšákama
jenom pár dní jsem měla je tu
teď o to víc zas budu sama
Kdo za to může, dcero moje
nemáme spolu dobrý vztah
to nejen dálka anuluje
výsledek našich marných snah
Jen málo chápeš moje stesky
zbytečné přání být si blíž
Proč neučíš je mluvit česky?
Prý už se Češkou necítíš . . .
Když promluvit chci na vnoučátka
nebýt jim divná navždycky
tak jako jiná správná matka
mám naučit se anglicky
To nezlepší se ani časem
jen další šrám mám na duši,
že podle dcery vinna já jsem
Jak se s tím smířit, netuším
Teď už jsou zase všichni doma
tam budou stále šťastní snad
a já si lámu hlavu zda má
cenu se k dětem upínat
24 názorů
Morticia Adams
10. 11. 2021Ach....to by měla číst dcera..
Pozdě spěchám s troškou do mlýna... já mám taky vnoučata až za oceánem: dvě vnučky na Novém Zélandu, dva vnuky na Havaji. Rozdíl je však v tom, že já mám s dcerami vztah dobrý - a maminky se snaží na dětičky mluvit česky. Ony rozumí, ale odpovídají anglicky. Občas si voláme a the children says: "Ahoj dědo, jak se maš?" A v srpnu tady přiletí všichni na holidays - čtyři dospěláci, čtyři dětičky. Samozřejmě že se těším, ale zároveň je mi trochu smutno... /**
Jednou to možná přijde - a Ty se to možná nějak dovíš... Držím palce :-)))
Muamarku, děkuji, moc pěkně jsi to vystihl. Jenom mám obavu, že moje děti to tak neberou, snad někdy.... ale to už se asi nedovím.
Ať poznají oceány
hory, pouště, hustý les
mohou veliké mít plány
sto cest smí je někam vést
Jedno je však cenné více
vůně, již si nelze splést
větví sta mít mohou sice
kořen však
jen jeden jest...
Cenu to má - na babičku děti obvykle rády vzpomínají - přeju, ať se vztahy s dcerou zlepší...
Marek
viem, ako Ti asi je, starsi syn je vzdialeny "len" tisic km, pre mna je to aj tak pridaleko... chodil domov 2x do roka, teraz pride az po roku...aj on sa zmenil, ine prostredie, ini priatelia, ine jedlo, v niecom rozdielne nazory... neskutocna radost , ked pride...a tazoba na dusi, ked odchadza...velmi mi chyba moznost odbehnut za nim kedykolvek, len tak na par hodin pokecat si...mam to podobne ako Ty, nerada cestujem sama, ani plat nemam na vyskakovanie, i ked kvoli detom som schopna robit aj nemozne...musime sa snazit zit aj bez ich neustalej blizkosti
smutné presmutné..treba sa vypísať, nech to toľko nebolí...posielam pohladenie