Zákon prérie

    Kraj se ponořil do tmy. Hvězdy svítily, měsíc vycházel.
    V prérii hořel oheň. Osvětloval tváře tří mužů. Jeden z nich vstal a odešel. Opodál stáli dva koně. Patřili zlatokopům Jamesi Jacksonovi a Rolandu Andersonovi. Vraceli se z naleziště do civilizace, kde hodlali zlaté valouny náležitě zpeněžit.
    Třetí muž se nepředstavil, jen řekl, že je lovec kožešin, má srub nedaleko a přišel se podívat, kdože tu táboří. V rukou svíral pušku, ani na okamžik nepolevoval v ostražitosti.
    Odchozí se vrátil. Ve tváři měl rozčílený výraz.
    ,,Ze sedlové brašny se mi ztratilo zlato!’’ stěží zadržoval hněv. ,,Někdo z vás ho šlohnul!’’
    ,,Já to nebyl pane Jacksone. Mě můžete věřit.’’ řekl lovec. ,,Pokud prohlédnete naše zavazadla, zloděj se jistě najde.
    ,,Přísahám, že já zlato neukrad’’ dušoval se Roland Anderson. ,,Neprochlastal jsi ho někde cestou, Jamesi?’’ Zachechtal se a když viděl, že se nikdo nesměje, zmlkl a zatvářil se rozpačitě.
    ,,Máte někdo něco proti prohledání zavazadel?’’ Jackson se pátravě zadíval do Rolandovy tváře.
    ,,Ne’’ Anderson se snažil dívat Jamesi do očí.
    ,,Ne’’ lovec sevřel ještě pevněji svoji pušku.
    ,,Začnu vámi’’ obrátil se na lovce.
    ,,Nemám žádná zavazadla’’ zazubil se.
    ,,Máte kapsy’’ namítl Jackson. Prošátral mu je. Lovec se zatvářil útrpně, takové ponížení už dlouho nezažil. James nahlédl i do hlavně pušky. Nic nenašel.
    ,,Jsi na řadě’’ obrátil se k Rolandovi. ,,Podívám se do tvých brašen, máš je pověšené na koni.’’
    ,,Nechápu, proč mě podezíráš. Musel jsi se zbláznit, Jamesi.’’
    ,,Drž laskavě klapačku a běž k té své herce. Vás prosím, abyste mi dělal svědka’’
    James přistoupil k Rolandovu koni. Otevřel sedlovou brašnu. S vítězoslavným výkřikem vytáhl váček se zlatem.
    ,,To je můj podíl’’ podotkl Roland.
    ,,Nevadí’’ odsekl Jackson a hodil váček na zem. Zašmátral v brašně a prohlásil: ,,nic’’
    ,,Jamesi, doufám, že se mi omluvíš’’
    Jackson se podíval Rolandovi do očí a pomalu pronesl: ,,Máš ještě druhou brašnu’’ otevřel ji a vytáhl ukradený váček. ,,Ty pse!’’ Zařval. ,,Okradl jsi mě o můj podíl!’’
    ,,Přísahám, Jacksone, já to nebyl. Nevím, jak se tam to zlato dostalo, asi náhodou, já opravdu nevím’’ Anderson měl na krajíčku. Nechápal, co se stalo.
    ,,Náhodou?! Mám sto chutí tě za ten hnusný podraz zastřelit!’’ Vytrhl z opasku revolver. Lovec mu srazil ruku dřív, než stačil vystřelit.
    ,,Tak to teda ne. Když souboj, tak čestný’’ rozhorlil se lovec. Jackson se uklidnil, vrátil zbraň do pouzdra a řekl: ,,Proč ne? I zloděj má právo zemřít čestně.’’
    ,,Nejsem zloděj!’’ Vykřikl Anderson.
    ,,Žádné hádky! Dvacet kroků od sebe’’ rozkázal lovec. Soupeři stáli proti sobě. Ruce volně spuštěné podél těla.
    Anderson si v duchu opakoval slova, která ho naučil jeho otec: ,Neboj se smrti, nenech se ovládnout strachem. Pak budeš mít ruku jistou, nemůžeš zemřít.’ Anderson si urputně vpaloval do podvědomí: ,,Nemůžu zemřít, nemůžu zemřít, nemůžu…’’
    Jackson nemyslel na nic. Věděl, že přežije.
    Zbraně vytáhli skoro současně, přesto lovci neušlo, že Anderson zamířil o něco dříve, snad i zmáčknul spoušť, to už nestačil postřehnout.
    Třeskl výstřel, Roland Anderson se zhroutil k zemi. Jackson znovu natáhl spoušť  a do umírajícího Roland střelil podruhé. Lovec mohl jen bezmocně přihlížet, neměl právo zasahovat do souboje. Třetí výstřel. Anderson zemřel. Lovci se cosi nelíbilo. Něco tu nehraje, řekl si. Čtvrtý výstřel. Jackson s divokým výrazem ve tváři pálil do mrtvého těla. Vždyť to není možné, přemýšlel lovec, viděl jsem, že Anderson tasil o něco dřív. Pátý výstřel. V Jacksonově pohledu bylo cosi děsivého. Lovci najednou došlo, co se stalo.  Pušku sevřel pevněji. James vpálil do těla v tratolišti krve nemilosrdně šestou ránu.
    Lovec odjistil a zamířil.
    ,,Jamesi Jacksone! Tohle nebyl souboj, ale vražda. Ruce vzhůru!’’ Zařval. James se na něj překvapivě podíval.
    ,,Povídám, ruce navrch, nebo tě rozstřílím, že tě vlastní máma nepozná.’’ Přešel k mrtvému. Vzal mu z ruky revolver.
    ,,No samozřejmě, prázdný zásobník. Roland neměl nabito, protože jsi vyndal náboje. A ten váček v brašně, další laciný trik. Teď tě vyzývám na souboj já. Jdi dvacet kroků ode mně.’’
    ,,Ale já nemám nabitý revolver’’ zablekotal Jackson.
    ,,A komu to vadí? Dám ti dokonce náskok, můžeš tasit dřív’’ ušklíbl se.
    Jacksonovi povolily nervy, dal se na útěk.
    Lovec zamířil, odjistil, prst se mu chvěl na spoušti. ,Vždyť je to vražda, odstřelení zezadu’ ozvalo se jeho svědomí. ,Ale houby vražda’ namítl ,jen spravedlnost, odplata.’
    Pak si uvědomil, že pokud Jackson zemře, bude mu po právu patřit všechno zlato i koně.
    Vidina bohatství a smysl pro odplatu zvítězili. Stiskl spoušť. Jackson se s výkřikem zhroutil k zemi.
    Lovec uhasil oheň a se dvěma koni a váčky zlata se vydal zpátky ke srubu.