Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O čom hovorím, keď hovorím o tom, že hovorím

28. 10. 2015

1391

Autor

dark matters

občas mám pocit, že milujem

a vtedy hovorím o budúcnosti

sľubujem, že hoci aj požehlím

ale hovorím si: opatrne

nech si na to nezvyká

občas mám pocit, že nemilujem

ale nie je v tom ani stopa tragédie

vlastne je to veľmi praktické

milujem hrany budov, odvážne stúpajúce

milujem plné ranné ulice

milujem, keď je ostrie dobre nabrúsené

ak je ozaj dobre nabrúsené

ostatné veci, ktoré milujem,

miluje každý

moje deti spia, šantia v záhrade

šantia v stromoch

a ja im kupujem dobré a zdravé veci

keď mám dobrú náladu, šantím s nimi

3 názory

Některé básně se tváří ukrutně složitě, ale za jejich texturou posledku nic moc není. Zde naopak - čtu už potřetí v rozpětí dvou dnů, a pokaždé si odnáším něco jiného. Ten text je tak bezvýrazný, až mě to rozčiluje (to je myslím dobře). Byla by hloupost kritizovat absenci masitějších obrazů, protože aj my občas hlboko trpíme / aj keď to nedokážeme opísať /sugestívne, krehko a drsne...

Opět tematizuješ metajazyk. Proč ne, umíš to nenásilně. Nacházím téma lidské identity (to sdílené v ní v rámci kolektivního nevědomí versus "já" - lidská individualita jako křehká příměs do toho společného, neurčitého, obecně lidského, o čem darmo mluvit či psát.) Nebudu intepretovat, protože

jak hovořit o básních - jakým jazykem - to je námět na samostatnou báseň (která by se mohla vézt na vlně té tvé)...