Proč píšu

Proč píšu

    Ptáte se, proč píšu. Definuji-li, proč píšu, tím, že to napíšu, definuji něco, na co jsem sama ještě nepřišla. Vyřknu něco, co mělo zůstat v tichu. Udám formu něčemu, co je, ve své podstatě, neuchopitelné. Psaní je neuchopitelné. Básně jsou neuchopitelné. Jsou to výkřiky. Vzdechy. Je to Kvílení. 

    Mohla bych se omezit na to, vyčíslit po bodech, proč píšu. Jaké jsou funkce mého psaní. Mohla bych interpretovat svoji vlastní tvorbu. Mohla bych se pokusit interpretovat svou vlastní tvorbu. Nechávám ostatní interpretovat svou tvorbu, přesto, že je mnohem důležitější obsah. Obsah je to, zda to, co píšu, v někom zanechává něco, to něco, je pro každého celkem něco jiného, někdo v tom nic nenajde, číst dál nebude, nebo to zmačká, rozcupuje na kousky (i to, se dá považovat za něco), někdo řekne, to je sračka, jiný se usměje, jiný se pobaví, jiný to nepochopí. 

    Mohla bych se také zamýšlet nad tím, kdo je « můj » recepient (toto slovo se údajně v současné době používá v uměleckých kuloárech, za objasnění děkuji Václavovi Šindelářovi), kdo je ten, na koho cílím, mohla bych se zamýšlet, proč na něj cílím. Nad tímto se bohužel zamýšlet také nemohu. Je to mimo mé pole působnosti. Omlouvám se všem potenciálním recepientům, ale bohužel, nepíšu primárně pro Vás… Nevím, kdo jste, neznám Vaše příběhy a nemůžu Vám psát na zakázku, jako se dělají dorty na zakázku, nebo svatební fotografie na zakázku, nebo se šijí šaty na zakázku, moje psaní je, zatím, silně ovlivněno tím, kdo jsem já sama, a kdo jsem já sama, to sama ještě nevím. Já jsem já a nikdo jiný, ale co je to přesně, kromě shluku buněk z biologického hlediska, plodu lásky z křesťanského pohledu, vítězství nejrychlejší spermie z pohledu utilitaristického, to je tajemství. 

    A psaní, psaní, je pro mne, jako autora, tajemstvím. Stejně tak, jako je život tajemství a láska, která Vás občas popadne za vlasy ani nevíte jak. Láska k druhým a k sobě samému, láska k životu, láska k Bohu. Psaní je možná Bůh, protože Bůh je láska. 

    Ptáte se, proč píšu. Definuji-li, proč píšu, tím, že to napíšu, neodpovím Vám vůbec na nic.