Popelka

 

 

Popelka

 

Otevřeš skříň

a vylétnou moli

Otevřeš ústa

a vylétnou

kňouravé stížnosti na tenhle svět

 

V děravém kabátě přivítáš mráz

Na červeném koberci z listí

na obě tváře dá ti polibek

javory zachrastí potleskem

a bude tu Zima

bude tu houslová meluzína

ta její nadstavovaná larga

její psí pláč

 

Otevřeš skříň

a vypadnou

dobře schovaní kostlivci

 

Za dlouhých zimních večerů

vybírat budeš cosi z popela

zas budeš chtít věřit v živoucí jiskru

jakobys ještě naposled měla

přivítat jaro požárem

 

 

Šediny

 

Vír zavrtal se do dna vany

a vzal si s sebou šedý vlas

vcuclý do duté spirály

 

Tvá koupelna - tvá bílá cela

hřeben jenž křísí elektřinu

všechna zrcadla přenechaná

všudypřítomné páře

 

Daleko za zdmi z rudých cihel

se stydí černá Noc

neviditelná z téhle ulity

 

Když si i zazpíváš

vylétnou větrákem nad tašky střechy

veselé noty s žihadélky

ty jiskry - včelky

opylující opile

záhonky hořící v utajení

záhonky různých kvetoucích "snad"

"snad ještě jednou naposled"

 

 

Poslední pěkné dny

 

Klidné dny kladené do krásné řady

jak na hráčský stolek

podivně příznivé karty

 

Už nečekané slunění

posledních šperků

na téměř svlečených stromech

(Bižutérie kýčařů

jak praví mnozí znalci...)

 

Už nečekané procházky

parkem který se zalidnil

snad víc než dušičkový hřbitov

i bez svíček a bez morbidní vůně

vosku a hlíny a tlení

 

- Bylo a není

letošní horké léto

a přece ještě sem tam potkám

dva v objetí

dva v tranzu

dva srůstající v hříšný solný sloup

uprostřed počestných korzujících

uprostřed počestných závidících

uprostřed kulis malovaných

naivním malířem

 

 

 

 

 

---