Samota

Bloudím ve stínech stromů lesa,
bloudím nocí po hřbitovech,
hledám smysl života,
a stále vězněn v okovech.

Hledám pravdu a hledám jas,
jenž ukáže mi cestu,
bodá mě to zas a zas,
ztratil jsem nevěstu.

Listí podzimu a listí krve,
bloudím mezi životem a smrtí,
už necítím vůni mé prvé,
samota mě věky drtí.

Tak u náhrobku jejího sedím,
o nápise na něm přemítám,
ležím zde a přesto hledím,
přec v bolestech se nezmítám.