Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prchavý okamžik

06. 11. 2015

879

Autor

Kate3

Jen natáhnout ruku a dotknout se...

Nad ránem

Šli opilými ulicemi

Nevěděli, kde je vpravo a kde vlevo

Kde je nebe a kde peklo

Opírali se sami o sebe a jeden o druhého

A přece procházeli tmou sami

Tichými společníky jim byly jako majáky v bouři

Docela nízké kandelábry

S oprátkami zavěšenými dost vysoko na to

Aby na ně dosáhli

Vesmír ležící u prosklených dveří

Jen natáhnout ruku a dotknout se…

Vzpomínky poletující

V barevném kouři minulosti

Jako chrastící makovice plná drobných zrníček

Se rozsypali

Rozletěli se do světa

Jen vítr je dokáže posbírat a donést zpátky

Na rodnou zem

Kam se vytratil

Ten starý český poutník

Který věděl vše

I to, jací budeme zítra

Jen natáhnout ruku a dotknout se…

7 názorů

Kate3

07. 11. 2015

Dát tip

Gora, děkuji Ti. Jsem ráda, že se líbilo.

Kate3

07. 11. 2015

Dát tip

Lnice, ano, to by bylo krásné. Děkuji. :)

Musím dovysvětlit. ;) Problematika y/i je mi jasná, ale v této básni se slovesa rozsypali a rozletěli nevztahují k vzpomínkám (ne myšlenkám), ale je jimi myšleno něco jiného. :) Možná lidé...? Možná my všichni, kteří jsme se tak rychle rozutekli do světa a trochu zapomněli na svou rodnou zem a na své češství? Děkuji. :)