ohlédnutí

jelikož mne konečně propustili z nemocnice....

nechápu

 

jako bychom si vymýšleli

my všichni se zeleným náramkem

a na konci to magické

   přestřihnutí

   propustka do světa

   nevědomosti

ty, nevěříš mi?

všichni ti duchové, barvy, pocity

a v uších příval not, slov

   přání

ne, nejsem v pořádku

   i když mne už pustili

   nové řezné rány

   proč?

 

Alyro, kam se poděl

   náš svět?

 

 

 

 

jen diagnóza

 

houpe se na vlnách bezmoci

neměli zájem dozvědět se víc

jen červené desky a v nich diagnóza

mého těla, duše, Alyry...

 

ukolébavka nočních stínů

tajně zírám pod dveře

 

čísi kroky

léky přemohly mé bdění

 

těžká víčka

 

...

 

 

 

 

ozvěna a slovo

 

vidím tu nekonečnou

     přítomnost

          (vzduchu na zemi)

 

slyším tmu plakat

 

tak dej mi ještě šanci

nechci mít... nechci si...

 

piju víno s JEDEM

 

snažím se být potichu

bolí to, křičím prázdno

a ozvěna vrací slovo

SMRT!

 

hopíci

 

říká se třikrát a dost

zavítala jsem tam tedy třikrát

jako pacient – nikdy víc!

 

ta rovnice života

které nerozumím

končí, nebo začíná? v sobě?

ve mně? ve tmě, kdy nechtěli..

 

dneska jsem přidala

jen o trochu víc modré na nebe

a červenou do lící

 

v tom bílém světě

se to hezky vyjímá

 

po chodbě jsou slyšet hopíci

každý dostal od někoho tuto hračku

jaké si znamení, že sem patří

 

a já měla dva!

 

 

 

 

 

 

 

 

---