ticho

jen takové náladovky....

tak ahoj

 

nechci se omlouvat

nekřič na mě!

ahoj, to slovo

vychází zevnitř

ze zlomeného srdce

je to jen další část

odcházení

 

tak jak se máš?

zkouším telefon

v dávno zapomenuté budce

 

tak ahoj

z druhé strany

tak omlouvám se

za to, co jsem udělala

 

tak ahoj

z druhé strany

tvé nekrvácí

dávno

 

střelila jsem jenom jednou

přesný zásah

zpečetěno podzimem

 

za okýnkem

zdá se to být domov

tak daleko

 

tak promiň

musela jsem!

 

 

ticho

 

oheň vystupující zevnitř

každý úder

chvění vody ve skleničkách

při každém bití

 

tříští se střepy

zapomenutého vzácného

porcelánu

 

nemůžem, my dva dohromady

ne, nikdy

 

město z papíru

jak jednoduše

shoří

tvým pohledem

 

vstupuj jen otevřenými dveřmi

prosím

valící se z povzdálí, oheň

 

vzal jsi to mé a já tě věřila

 

ticho

 

 

 

 

 

 

---