Solvesův předposlední případ (detektivní drama ze staré školy)

Po roce zase Vánoce přicházejí a s nimi i nová možnost zpracovat svá tajná přání a tužby do podivuhodného literárního útvaru.

Solvesův předposlední ((před)vánoční) případ

(detektivní drama ze staré školy nemající absolutně žádnou souvislost s Vánocemi)

 

Dramatis personae:

Mr. Charles Solves, soukromý detektiv

Jeremy „Prorok“ Silvertoe, padouch světového formátu

Chlapec, chlapec

 

Místo a čas děje:

New York, 20. ulice; 20. prosince, 20:20; 20. léta 20. století

 

Scéna první a zároveň i poslední (ale zato noirová)

 

Temné zákoutí New Yorku. Po zaplivané (doslova) ulici se prochází Mr. Charles SOLVES, známý soukromý detektiv. Evidentně se již několik dní pořádně neoholil. Na sobě má baloňák a klobouk. Na levé straně scény vidíme průhled mezi věžáky. Před řadou pošmourných domů se rozsvěcují pouliční lampy. SOLVES se pod jednou z nich zastaví a podívá se na hodinky.

 

SOLVES: Už tu čekám aspoň hodinu. Zatracená práce. (odplivne si) Nejradši bych s tímhle kšeftem praštil, ale takové dámě, co se tuhle jednou v noci u mě zničehonic zjevila v omamném oblaku cigaretovýho kouře, se prostě nedá říct ne. (znovu se podívá na hodinky a povzdychne si) Na tuhle práci jsem už asi starej. Kdyby nešlo o takovou blbost, tak bych z toho udělal svůj poslední případ a nadobro s tím vším seknul. Jenže kafe se samo nekoupí. (rozhlédne se kolem) No tak co bude? Zatracená práce. Ještě, že jsem si s sebou vzal něco ke čtení. (sáhne do kapsy baloňáku a vytáhne dvě knihy) Á, Novozákonní apokryfy, II. a III. díl, po pořádným hrnku kafe ta druhá nejlepší věc na světě. (pustí se do čtení)

 

Zprava přiběhne malý CHLAPEC roznášející večerní noviny.

 

CHLAPEC: (křičí z plných plic) New York Evening! Večerní New York! New York Evening! Annie Bonecrushová zvaná „Drahoušek“ opět za mřížemi! Čtyři vraždy jí prý nestačily! Nejnovější vydání! Nejčerstvější zprávy! Kurz rublu stále klesá! Arméni dávají knihy do dražby! Polská literatura a film na vzestupu!

SOLVES: (vzhlédne od knih) Hej, kluku, chceš si vydělat?

CHLAPEC: (stále křičí) Paneanopanesamozřejměpane! Kslužbámpane! Cotobudecotobude? Leninovy recenze na ruskou klasiku! Jen v New York Evening!

SOLVES: Přestaň tady vyřvávat jako nějakej zatracenej pavián, kterýho svědí zadek z dlouhýho vysedávání, a poslouchej dobře, protože o ty tvoje pitomý noviny zájem teda fakt nemám!

CHLAPEC: (pomalu utichává) Výprodej hebrejských textů na Purimové ulici! Samuel Kohen zatčen za padělání rukopisu Šneura Zalmana! Souvislost jen náhodná! Když ale nechcete noviny, tak co teda? (nechápavě se na SOLVESE zahledí)

SOLVES: Poslouchej mě pořádně, jelikož to nebudu opakovat dvakrát, natožpak třikrát. A čtyřikrát už vůbec ne. Chci, abys zalez támhle do tý ulice (ukáže doleva mezi věžáky) a vlez tam do hospody U Starýho Mývala Sanderse a podíval se tam po jednom fousáči v dlouhým kabátě černým jak poctivě navařený kafe, co tam zřejmě vysedává. Jestli odtamtud vyleze a nepůjde sem, co teď stojím a zatraceně tu na něj už hodinu čekám, tak vezmeš ty svý malý ucouraný nožičky hezky pěkně na ramena a budeš kvaltovat, abys mi to hezky pěkně za tepla pověděl. Sám tam jít nemůžu, neb by se ten vykutálenej pašák jistojistě vylekal a vzal by ty svý pěkně dlouhý nohy taky na ramena a za tím bych teda kvaltovat nechtěl, jelikož už nejsem žádnej mladistvej výtržník jako jseš zajisté ty.

CHLAPEC: No jó, pane, ale co za to? A co mám dělat, když se ten vašnosta nebude ráčit vzdálit a zůstane tam vysedávat?

SOLVES: A tady přichází jedna finta, můj malý nechápavý příteli. Pokud se tenhle náš společnej kamarád rozhodne celej dlouhej vlahej večír nasávat ty svý patoky, protože, můj milý chlapče, U Starýho Mývala Sanderse ani nic jinýho nečepujou, tak každejch deset minut vezmeš ty svý nožky na ramena tak jako tak a budeš mi hlásit, co se v tom zatraceným pajzlu děje. A pokud jde o tvou zaslouženou odměnu, po které zajisté a oprávněně toužíš, tak věz, že za tuhle jednoduchou prácičku ti můžu dát pár centů a nebo něco lepšího. Výběr platby je ovšem jen a pouze na tobě, můj střapatý kamaráde.

CHLAPEC: A co by to jako mělo být, to „něco lepšího“?

SOLVES: Pokud zvolíš tuhle volbu, milý kolego, obdržíš ode mě něco k jídlu, nějakou tu muziku a vezmu tě na promítání filmu dle tvého vlastního uvážení.

CHLAPEC: (zazubí se) Ale pane, za pár centů si toho pořídím dvakrát tolik.

SOLVES: Vskutku, naše měna je tvrdší než německá ocel. Ale ještě sis nevyslechl tu hlavní a nejpřednější součást téhle odměny. A troufám si říci, že tě bude pekelně zajímat.

CHLAPEC: Tak to jsem teda zvědavej.

SOLVES: Pokud si nyní potřeseme rukama na stvrzení téhle naší malé dohody, můj drahý společníku, a ty se uvolíš vzít si věci místo peněz, nebude tvá malá zasraná prdýlka zítra sedět na policejním okrsku na 30. ulici kvůli jistému nedorozumění zahrnující nelegální obstarávání a prodej jistého večerního plátku a místo toho si bude moct jít zaběhat ven a nadýchat se čerstvého vzduchu. Být na tvém místě, tak si šeredně rozmyslím odpověď, protože jinak se jistej malej chlapec může octnout ve vězení, ze kterýho vyleze až ve chvíli, kdy ten krásnej svěží čerstvej vzdoušek nahradí zatracenej smog. A to bych teda jistýmu malýmu uličníkovi teda fakt nepřál.

CHLAPEC: (vyděšeně vykulí oči a chvíli mlčí, s povzdechem) No když to teda berete takhle, tak by mi bylo celkem velikou ctí vám za onu malou odměnu pomoci s vaší věcí.

SOLVES: Výborná volba, myslím, že ti ještě přihodím nějaké ponožky a možná, jak tak koukám na tebe a tvůj smrtelným potem zbrocený obličejík, taky nějaké spoďáry.

 

Psychicky otřesený CHLAPEC smutně odkvačí vlevo za svými nově nabytými povinnostmi. SOLVES mezitím pokračuje v napínavé četbě. Po chvíli vyplněné dobovým hot-jazzem se ale CHLAPEC opět vrací na scénu.

 

SOLVES: (radostně) No výborně! Takže už z toho pajzlu odešel?

CHLAPEC: Ne, pane.

SOLVES: (udiveně) Ne? (podívá se na hodinky) Ale deset minut ještě neuplynulo, tak o co ti zatraceně jde? (změří si ho od hlavy k patě svým bystrým pohledem) A dovol mi ještě jednu otázku, jak je možné, že máš na sobě něco jiného, než když jsi mě před chvílí opustil?

CHLAPEC: (podívá se na své oblečení) To máte tak, pane, když jsem se vplížil do toho podniku nevalné pověsti, všimla si mě jedna hodná paní, co na sobě měla, abych pravdu řekl, trochu málo oblečení nato, že je zima. Vlastně by toho bylo málo, i kdyby bylo léto. Upřímně řečeno, pane, vlastně bych řekl, že toho na sobě víc neměla, než měla.

SOLVES: (s hlubokým povzdechem) A dál?

CHLAPEC: No a tahleta hodná paní, který tam štamgasti říkali „Sladká Prdelko“, ale to teda nevím proč, protože mě náhodou pověděla, ať ji oslovuju slečno Amy, tak tahleta hodná paní došla dozadu za bar do nějaký divný budky a přinesla mi tohleto starý ošacení, že oni ho tam prý už nepotřebují, ale že mně by se jako mohlo hodit, když je taková zima. No a tak mi dala tuhletu dlouhou šálu, klobouk a tadyten srandovní kabát.      Že prý je nějakej pan doktor už nebude potřebovat, protože už párkrát změnil šatník. Takhle se prý oblíkal, když se změnil po čtvrtý. Ne že bych tomu teda rozuměl, ale když mi to dávala, tak mi přišlo nezdvořilý odmítnout, to dá rozum. Navíc k tomu ještě přihodila úplně nový kšandy, takže to jsem teda už vůbec nemohl říct, že vlastně nic nepotřebuju, že jo.

SOLVES: (snaží s zůstat příčetný za každou cenu) Ale co ten náš přítel, za kterým jsem tě vyslal? Co ten dělal?

CHLAPEC: No, pane, pak to bylo docela napínavý. Najednou se totiž v tom podniku začalo střílet a všude lítaly rány a kulky a štamgasti a pak tam najednou přiběhnul nějakej srandovní pán a něco hrozně rychle povídal té hodné paní a pak oba vlezli do tý divný budky. Já jsem se mezitím díval na tu parádní rvačku, jenže když jsem se otočil, tak tam ta budka už nebyla, asi byl ten pán nějakej zápasník, že ji tak rychle odnesl pryč. No ale když jsem se znova díval na tu rvačku, kterou si teda nemůžu vynachválit, protože to byla vážně pořádná zábava, lepší než biograf, tak jsem tam zahlídnul právě toho pána, po kterým jste se tak sháněl.

SOLVES: (napjatě) Ano?

CHLAPEC: Takže jsem si řekl, že se za ním zkusím tak jako proplížit, aby si mě nevšiml a zároveň abych neschytal jednu do čenichu. No a koukám, že jde na záchod. To mi přišlo divný, protože když se seběhne rvačka, tak se řežou všichni a ti, co se neřežou, tak jsou buď tuhý nebo utíkaj k východu, ale rozhodně nechoděj na záchod. Pokud teda asi už fakt nemusej, ale to už by teda muselo bejt, aby jeden šel, když se děje něo takovýho, že jo, pane?

SOLVES: Jen pokračuj.

CHLAPEC: No a jak jsem za tím pánem šel, tak jsem si všimnul, že mu něco vypadlo z kapsy. Takovej malej papírek. A tak jsem si samozřejmě řekl, že vám to musím jít oznámit, protože mi to připadlo nesmírně zajímavý.

SOLVES: (ohromeně) Panečku, můj mladý příteli, ty jsi vskutku rozený pátrač! Rozmýšlím se, že ti možná věnuji i ten jeden cent navíc, abys měl tak čtvrt roku vystaráno. A teď mi honem podej ten lístek.

CHLAPEC: (podává lístek SOLVESOVI) Tady to je, pane. Vypadá to teda hrozně mysteriózně, jestli to tak můžu říct.

SOLVES: (pomalu čte) „Již tento týden! Slavnostní otevření velkého Herního parku! Již potřetí v tomto roce se můžete těšit na vystoupení slavného mága Zaklínače! Sponzorem akce jsou první podmořské noviny „Burial at Sea“, které vydává společnost BioShock.“ (obrací lístek sem a tam a nakonec si ho strčí do pusy a spolkne)

CHLAPEC: (udiveně) Ale pane, jestli máte takový hlad, tak U Starýho Mývala Sanderse ta rvačka už nejspíš skončila, takže už asi zase začali vyvářet.

SOLVES: (s velmi hlubokým povzdechem) Na tohle už vážně začínám bejt moc starej. Zatracená práce. (odplivne si) Teď by bodlo kafe. Nechceš jít se mnou, můj malý pihovatý příteli? Možná ti za odměnu přihodím i tričko.

CHLAPEC: Tak teda jo, pane.

 

SOLVES s CHLAPCEM pomalu odcházejí vlevo.

 

SOLVES: Zdá se, že by z tebe mohl být vážně dobrej pátrač, můj drahý chlapče.

CHLAPEC: Díky, pane! Ale ještě nevím, jestli bych chtěl bejt detektiv, možná by byl lepší nějakej kapitán, na lodi a tak, víte? Spousta dobrodružství.

SOLVES: A jaké je vlastně tvoje ctěné jméno?

CHLAPEC: Steve, pane.

SOLVES: Pěkný jméno.

 

ACTA ES...

 

Na scénu zprava přiběhne udýchaný Jeremy „Prorok“ SILVERTOE. Těžce se nadechuje.

 

SILVERTOE: Humpf... To už jsou všichni pryč? (rozhlédne se) Ale jen počkej, Solvesi! Však ještě zkřížíme své zbraně! Ve tvém POSLEDNÍM PŘÍPADU! A že to pro tebe bude opravdu poslední případ, o to už se postarám! A pak bude všechno jen v mé moci! A budu mít cokoliv si zamanu! COKOLIV! A pak, za noci pláče a pláče, po líci ti budou slzy kanout, ze všech tvých milenek nebude žádná, která by tě potěšila. Všichni tví druhové se k tobě zachovají věrolomně, stanou se tvými nepřáteli! (Pláč 1:2) HAHAHAHAHAHAHAHAHA! (smích do ztracena)

 

... EST FABULA

---