Konec podzimu

Elizabetě,

se zájmem jsem si přečetla tvůj komentář.Dokládá,že se řídíš

naprosto jinou poetikou,jinak myslíš,jinak cítíš.

- Např. v první básni musí být slovo "poslední".Název by dokonce měl

znít spíše Poslední barva,protoře mi šlo hlavně o temnou žlut´

opadávajících modřínů. - Metafora o rouchu budhistických mnichů je v

básni nejdůležitější,vznikla jako první a zbývající text ji plánovitě

obestavěl.

- Já jsem měla v rukách tohle roucho (ten dlouhý pruh šafránově žluté

látky) budhistickéh mnicha. Ty asi ne.

Autorky,které mi doporučuješ,poměrně dobře znám.Jsou pro mne

zajímavé a někdy inspirativní,ale psát jako ony bych rozhodně

nechtěla.Celkově bych opravdu nechtěla psát jako současný li -

terární mainstream. - To ani omylem.

 

Oldjerry,

v poezii mi připadá poněkud úsměvné dělit autory na profesionály a

amatéry.Kdyby šlo o výtvarné umění,tam je to na místě. - Ale já

neznám básníka,který by se uživil poezíí. Výtvarníků na volné nouze

znám fůru.

 

haijine,

ani nevíš,jak velkou radost jsi mi udělal svou poznámkou,resp. citací.

Velmi souvisí s tím,co píšu a jak chci psát.

 

Kolobajdo.Lnice,Won Ume.

díky za přízeň a tip a jsem ráda,že vám mohu občas udělat radost.

 

Znovu děkuji všem za komentář a kritiku.Potěšilo mě,že aspoň jedna

má báseň dokázala po čase vyvolat větší diskusi.

 

 

 

@Lyryk a Elizabeta

myslím, že vaše slová sú pre autorku zlato

Libí se mi komentář Elizabety. Ano někdy jsou básně přecpány adjektivy, všechno musí být za každou cenu nějaké, jakoby autor měl potřebu do mrtě popsat svůj krásnej pocit. Je umění napsat parádní báseň bez nich. Tohle umění hledám, ale moc málo nacházím. Sama mám potřebu adjektiva používat

 

v básni se mi líbí hodně obratů, některé jsou exelentní - moc mě oslovilo Předměstí

Elisabeth je vyzbrojena teorií poezie jako málokdo a přesto si myslím, že nemá tak zcela pravdu. Kdyby ty úpravy proběhly, tak by se z přírodně-meditativní poetické úvahy stala víceméně rytmicky zpracovaná zpráva... nebudu to rozebírat po jednotlivostech, taky nemám rád přeadjektivizované a přespojkované verše, jen se musí přiznat, že  je báseň poškozená zbytečným patosem, naštěstí nikoli celá. Já tip dám, myslím si, že nelze brát na amatéry profesionální měřítka. Tady se nejedná o  záležitost profesionální a snad karierní, jsou to verše osobní radosti a tak je nutné je brát...

Nejvíc se mi líbí Barvy podzimu, líbí se mi, jak píšeš. Kdyby to bylo méně mnohoslovne, dělalo by mi problém představit si vše, jak popisuješ. Takhle je to celé a dokonalé ***jinak, co se líbí Kolobajdovi, je překrásné *

Za mě velký potlesk, a hluboce smekám... 

Omlouvám se: step = střep... (jedno písmenko - a už jsem v brambořišti)

nádherné***

Aniž bych četl rozbor Elizabety a Lyryka - ale doberu se k tomu, už jenom výstřižek z veršíku: ...každý step zrcadla z ledu v přejeté louži uprostřed cesty... stojí za Tip top /**

"je to logické, že funkční minimalismus, který je dnes mainstreamemve všech oborech a žánrech"

To si nemyslím - básně soudobé tvorby naopak spíše překypují slovy, obrazy, obraty, ale cestu k jejich vzájemnému fungování - to je cesta, jíž je třeba ujít sám, a to i zde v těcho básních a je jedno, zda budou mini nebo maxi :-)

Blahopřeju k výběru. Ještě: četla jsem, že tě inspirovaly modřiny.to by nebyla veselá inspirace. Ve slově havranní máš úmyslně dvě N?

lea má být ale .))

Já si nemyslím, že by autorka byla nepoučená a nečetla soudobou pooezii. Vím, že čte a přemýšlí o tom, polemizuje s těmi vyjmenovanými pojetími poetik. Samozřejmě je na každém, zdali přistoupí s důvěrou k té jaké poetice. Mě ta hra s adjektivy a rytmickými vycpávkami baví, protože jsa muzikant cítím tu muzikálnost melancholie na pozadí těch veršů. Když se to přečte nahlas, tak to zřetelněji vystoupí. Vedle rytmizovanosti a melodik i ty popisy jsou rafinované; jistě, jsou to nefunkční akvarely, kde ta adjektiva funkčně zakládají právě tu rozpitost každé započaté čáry. Já tomu prostě rozumím jinak, líbí se mi představa stromu coby meditujícího mnicha, předlouhý zímní život stromu. A je to logické, že funkční minimalismus, který je dnes mainstreamemve všech oborech a žánrech, postoj vynucený nedostatkem času, musí odmítnout takovou rozmáchlou poetiku. Myslím, že autorce na druhou stranu neuškodí slušný jiný názor, který upozorňuje správně na to, jak je to uděláno; lea zdali je to správná cesta, to si jistě určí autorka sama.  Vím, že to dokáže. 

Vzala jsem si jako ukázku pro rozbor jednu ze zde uvedených básní, k celku, který je na Písmáku viz níže:

 

Poslední barvy

– proč je v názvu adjektivum, je to až pobízivé, stačilo by Barvy a čtenář by např. přemýšlel o tajemnu, které může očekávat ve verších

 

Mosazné modříny

a opadaný ojíněný les –

• verše jsou vstupem do básně, fungují dobře, vypustila bych „a“- je nadbytečné, není potřeba čtenáři dávat vše tř. na lopatě, je lepší dát mu volnost

 

Dřímej dál červenko

mezi rudými šípky

mezi bílými trny

• sloka vykazuje úsilí pro hortativní výzvy, ale komu..., má zaujmout, ale ztrácí se v patosu, opět ruší nadbytečná adjektiva  - sloku bych vyškrtla

 

Slunce a kovový lesk

žlutavých jehliček které mží z větví

slunce a kovový lesk

havranních perutí - hejna co opouští hřad

• sloka se jeví jako tělo básně, oprostit od adjektiv, spojek – které jsou vnucenou doslovností
•  

Po ostří mrazu

kráčí dnes vratké světlo

špinavým oblakům vstříc

sloku bych vyškrtla – vykazuje podobné jako druhá

 

- - Zchudlý kraj bez barev

přichází o to poslední -

když sypké štíhlé zadumané stromy

ted´ svlékají svou šafránovou žlut´

jak budhističtí mniši

před dlouhou předlouhou meditací

 

Sloka je těžkopádná, opět zahlcená adjektivy a vcelku nelogická, proč najednou z podzimu skok k mnichům, ona asi zamýšlená meditativnost ve srovnání s podzimem sice je do jisté míry funkční, ale ve výsledku působí neobratně.

 

Přečetla jsem několik básní i z předešlých publikací a jsou zatíženy mnohoslovností (zvláště adjektivní vazby, spojky) a doslovností, která se projevuje v ne příliš působivém patosu (ten sám o sobě není v básních na závadu, mnohdy naopak), který ve výsledku působí křečovitě. Zkusila bych psát obyčejně a bez snahy o využití „velkých příměrů“. Ku prospěchu by jistě bylo čtení současné poezie, třena Fišerová Viola i Sylva, Kateřina Rudčenková, Jitka B, Srbová atp.

 

Kočkodane,

železničáře si zatím nechávám v rukávu jako svůj (možná) tajný trumf.

Lyryku,

moc děkuji za výběr a chválu.

Já ale ani nevím,jestli jsem moderní autorka ,neb nejraději píšu

alexandrínem a některé archaismy si přímo vychutnávám.

Vzdyt jsi tam mohla aspon zamontovat vycházkáre zeleznicáre s erární modrou sálou... :-)

Havran je třešničkou na dortu

když si tu ze svídy kráká

svůj pochmurný žalm

hejna co opouští hřad

 

//no to je radost, číst v básni moderního autora hřad .)

Díky Goro,

železničářské náměty jsem zatím odsunula,protože jsem napsala

během úterka a středy tohle.Inspirovaly mě hlavně ty modříny.

Nádherný, ostatně jako vždy.../T.