Listopadová nokturna

Mandarinkový sad

V dálce, někde před Pankrácí, rozstříknutá skvrna pouličních světel. Svítí tam jako mandarinky v sadě. Když jsou noci horké, záře se tetelí. Nikdo nemůže říct jistě, zda je za tím vzduch, nebo rozmary milenců.

Stříbrný prach

O měsíčných nocích vniká do bytu světlo. Prach z vesmíru, co roztřpytí nábytek, knihy, obrazy na stěnách. A položí se na propletená těla lidí, s podivuhodnou neúčastí a ještě podivnějším zájmem. 

Na dně noci

Doprostřed scény padá kužel měsíčního světla: město. Věci vrhají stíny, rádia ozvěny. V noci se město mění v oceánské dno, z lidí jsou dřímající ryby a jejich spánek je pravěký.

Splíny šífmanů

Skončily noci barokně vyklenuté hvězdnou oblohou, provoněné potem. Teď jsou sotva tři stupně nad nulou a kolem tma trčí jak totem. Námořník na Vltavě už našel klid na lodní deník a taky kapitánskou lulku. A když spleeny neustanou ani do jara, utáhne si kolem krku šňůrku.