Pařez

Minulý týden jsme pokáceli strom u chaty. Už byl starý, starší než chata. Zanášel jehličím okapy a bránil ve výhledu. Teď máme nádherný, otevřený výhled na kostelík Cyrila a Metoděje na Radhošti. A taky máme čím topit. Kdysi pod tím stromem určitě nestál věrozvěst, ale určitě si pod ním (co by dítko) hrála Laďka Kozderková. A i když čerstvě pokácený strom krásně voní, i když nám jich na zahradě hodně zůstalo, přesto je to jistým způsobem dílo zmaru. Toto je pieta.

Pařez

Bum, prásk! Rána jako hrom

- to pokáceli jsme strom.

Uf uf… to byl ale nářez!

Zůstal jenom holý pařez.

Na pařezu sčítám letokruhy

třicátý první, druhý…

od obvodu až ke středu

však všechny je spočítat nesvedu

jeden rok je lichý, druhý sudý

jeden rok úrodný, pak zase chudý…

Je jich šedesát pět… (nebo šest?)

snad pod tím stromem stál i věrozvěst…

Letokruhy - jako gramofonová deska

nasadíš jehlu, však hraje pozpátku

záznam života od kmeta až k děťátku

jenže ta deska dohraje a přestane

ale ten strom - ten už nikdy nevstane.

Je to celé - NA … RETRO