Alpinisté

Miroslava si lidé chválili. Byl ochotný k pomoci, takže když se na něj obrátil jistý muž bez jména, jehož občanská společnost obdařila toliko iniciálami, Miroslav neváhal: na horizontu se rýsovala dobrá věc a štíty švýcarských Alp.

Nikdo už přesně neví, zda muži vyrazili z Bruselu, nebo z Nitry. Vždyť je to jedno, dí vypravěč..

Cesta ubíhala, jelo se Miroslavovým zánovním vozem, z reproduktorů se nesly tlumené tóny relaxační hudby. A co víc, Miroslav byl nejen dobrým přítelem, ale také dobrým řidičem: na svém kontě měl jen dvě sražené ženy. Policisté tehdy neměli jasno v tom, zda byla příčinou únava, nebo misogynie, a pro tyto pochybnosti jej uznali nevinným. Točivý moment motoru tedy nabíral vrchu, jak Miki Lauda do švýcarských kopců šlapal na plyn.

A akonáhle boli v Curychu. Parta správných chlapů se ještě rozhodla poobědvat v místním bufetu. Miroslav byl známý svou skromností, a tak navrhl pojíst jen trochu vlažné sekané. To jeho společníci měli sice jiné představy, ale nakonec se autoritě muže tahajícího za plyn a volant dějin podvolili.

Odulí štěstím a uzeninou vydali se do peněžního ústavu. Po červeném koberci jako hvězdy filmového plátna vystoupali mramorovou chodbou až do honosného sálu. Vyčkali svého čísla na displeji a jako vosy na bobuli hroznu sesypali se kolem nepůstřelného okénka. Úředníkovi předali skromný požadavek na převod devíti miliard korun a nějakých drobných. Muž v elegantním obleku, aniž by pozbyl výrazu pokerové hráče, odešel do zákulisí. Parta dobrých druhů si mezitím pochvalovala delikatesy místní jídelny.

Do toho vpadlo houkání sirén. Je snad první středa v měsíci? pohledli na sebe muži. Nikoli, je pátek, sdělil jim komisař Bruno Mars. Nevíme přesně, co se pak dělo, ale média vypověděla, že muži byli značně agresivní. Nejspíš je začala tlačit sekaná, kterou tak neprozřetelně vychválili.