Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNahota
Autor
Movsar
Tělo pokryté lávovými kameny spočívalo jako v relaxační rakvi. Stres odcházel, odcházela jedovatá pěna plovoucí na hladině všedních dní. Z páry, která sytila celou místnost, vycházely a zase v ní mizely postavy. Jedna manipulovala s kameny, druhá polévala tělo vodou, další lehce roztírala do hebké pleti olej. Kameník, vodonoš a olejář, pomyslela si obsluhovaná a v úsměvu odhalila peroxidová ústa.
Vše bylo tak nenucené v tomto hnízdě dobroty.
A pak bazén. Tělo zmizelo ve vodě, na dobrou chvíli – ostatně jiná než dobrá tady žádná chvíle být nemohla. A hned se vynořilo, průzračná voda obtékala křivky a pod hladinou je ještě více křivila – jistě že krásně a ne ošklivě. Voda rozrážená s každým tempem šplouchala vykachlíkovanou místností a mělo to zvuk moře v nejpřátelštější hodině.
Když plavkyně vystoupila na kraj bazénu, voda stékající z jejího těla učinila zadost erotice: z kůže se stal na chvíli dokonale umělý a přesto přirozený povrch. Výjimečný obraz pro nikoho, protože nikdo další tady nebyl. O to větší vzácnost: erotika spalovaná vlastním žárem.
Chodby spojující místnosti byly jen nutností. I proto byly vysypány magnoliovými květy a potřísněny parfémy. Prošla tou bláhovou loukou do svého pokoje.
Před zrcadlem, s ohromnou postelí za zády, vyzkoušela několikero šatů. Všechny byly dokonalé, ale uvykla o dokonalosti pochybovat. Ne vážně, jen jako úlitbu zrcadlu: kolik krásného jí dopřává, krásně chladného, bez příkras krásného; ať tedy na chvíli živo je scénou pochybností.
Sešla do jídelny. Lustry se dotýkaly ostří příborů v blýskavých ranách, bílá ubrusů a ubrousků na to svítila všeobecný mír a personál v orientálním úklonu čekal na signál. Byl to klid mrtvého zvířete z talíře. S kousky zeleniny ho pozřela na způsob mírně okrvavělého bifteku. Muž v zástěře pak v přesné choreografii vlil do sklenice vzácné víno. Lehce se opila.
Vyšla ven, kam mezitím padla tma večera, a zadívala se do nebe. Právě po něm tryskal ohňostroj. Tlumené rány plašily vtíravé myšlenky, jež přinášel čerstvý vzduch, a barevné jiskry je vypalovaly ke kořeni. Když produkce skončila, vystoupily z indigového oceánu nekonečna studené oči hvězd. Neměla před nimi žádné tajemství. Stála pod nimi nahá jako ryba.
17 názorů
Pro mě je tam krásně dokonale a paradoxem je, že je to o úplné samotě...Je to popis malého fragmentu života. Dobrý popis
sluncebunce: děkuju, těší mě. že jsme se takto v textech potkali. umělec nejsem, ale výtvarné umění je pro mě asi největší paralelní svět.
slunceblunce
11. 12. 2015mám ráda, když se povede autorovi dostat se mi do hlavy. U tebe to mám skoro pořád. Umíš nazvat věci zvláštními slovy, které se mi líbí. jsi umělec? nejspíš ano, protože ti vidí trošku jinak než ostatní... není to psaní pro všechny
mě se líbí a budu se vracet
V tom uklidňujícím textu na mě slovo ...rakev... působí mírně rušivě. Po dočtení sice tápu nad smyslem, ale četlo se to dobře. Nálada klidu, smyslnosti -- skoro ji vidím před sebou :-) Tip.
mi se to moc líbí, hezky popsané a tak trochu kritizující rozmařilost mladých dam:-)*
Adélkalaide
08. 12. 2015Nevim, dál...
katten: díky za potěšující komentář. s tou kategorií: píšu sem většinou mnohem kratší texty, takže jsem - ano, trochu účelově a nespráně - volil povídku, abych tento formálně odlišil. byl to takový drobný podvod na čtenáři. snad neškodný.
Líbí se mi atmosféra, smyslnost. Autor má evidentně schopnost zachytit smyslové chvění okamžiku. Myslím, že se jedná o skvělou etudy. Na povídku bych to neviděla, chybí zápletka, kolize, pointa.
Nicméně stačí změnit kategorii a bude to fajn:)
Spousta lidí má v hlavě četné zápletky, ale neumí se zastavit a věrohodně popsat daný moment pomocí detailů vnímaných našimi smysly - a tady to je, to se mi líbí...
Tak jsem pochopila správně: pozorovatel života jej popisuje neotřele a objevně: pro mne velmi pěkné a dostačujíci. Ale já jsem /dle jiných/ jen nepříliš chápavá a přitakávající komukoliv...
díky za četní a zprávy.
je nakonec dobře, že se kolem toho vede aspoň nějaká debata, byť z ní odnáším i tvrdé rány. možná jsem v tom horku páry, co jsem chtěl navodit, nechal utlumit dech smyslu přespříliš, zlstal v páře skryt. tedy záměr: veškerá snaha dobýt na tomto světě štěstí podle předepsaného plánu (wellness, dovolená v karibiku, ajfoun, mercedes, dvě děti, mladá milenka, biftek a pod.) zůstávají hloupě nahé "sub specie aeternitatis".
Mosaika tvořená nesystémově kladenými kameny. Každý z kamenů je docela pohledný, ale tvoří celek, který skoro nic neříká a jestli ano, tak to, že nejkrásnějšími šaty ženy je její kůže, pleť...
Dumám, co si z toho mám odnést. je to spíše prozaická miniatura, pokud to vytržené z něčeho většího.
Mno, tak tohle má narozdím od předchozího textu pro mě hlavu a patu...tedy není to nahodilý spletenec vyfetlých vět. Přemíru adjektiv vyčítat nebudu, páč se k tomu hodí...tedy působí jako záměr a ne jako neznalost autora, co se snaží za každou cenu rozvíjet věty:D
...ale obsah... zajímalo by mě proč je to vůbec napsané...co to má jako dát čtenáři...mám pocit, že tady si většina lidí píše akorát pro sebe a když už se snaží předat nějakou tu zábavu, nebo nmapětí...myšlenku nebo cokoli, tak je to křeč, nebo mělčina,,, tady to má náznak jisté nálady, ale je to zatraceně málo...nemá to pointu, o zápletce se taky mluvit nedá, nemá to žádnou myšlenku mezi řádky (nebo ji tam aspoň marně hledám)...co si z toho mám, nebo bych teoreticky měla si odnést?
Potěšil jsi mne, ten zvuk vody narážející na stěnu bazénu jsi vystihl dokonale, pro mne je návykový, ale nenapadlo by mne jej popsat.../T.