Čornaja papacha

Ráno v metru

Má dlouhé nohy, jejichž síla hvězd se dotýká. Potažené jemnou síťovinou, aby neprochladla a učarovala mužům. Až se tak stane, budou jí nosit drobné dáry a horký čaj s citrónem. Ona ví, jak věci zařídit, jak žít.

Čornaja papacha

Jde s kamarádkou mostem, za zády obřího brouka se zlatými krovkami národního obrození. Možná byly v kavárně, skrze výklad hleděly na siluetu mnohozvířete české státnosti a pily po domácím zvyku černý čaj. Nu, pažálsta, čaju. Spasiba. Ta silueta na horizontu připomíná karavanu kupců, překračujících gruzínské kopce, fantazírovala možná potom, co jí tein pronikl myslí.

Nu a pak vstaly, ona si nasadila na své dokonale rovné blond vlasy černou beranici a vydaly se překročit Vltavu. A tak byly spatřeny, tak byly zachyceny.

Zverimex

V průchodu starého domu na Smíchově vartují Vietnamci. Cibule, nebo pistole?, vyslechl by si každý, kdo by chtěl jen zkoušet, zda se mu zelenina vejde do kapsy.

A pak už vstup do džungle: dravé ryby, chameleoni, papoušci, hadi, brouci a sádlo, samý sádlo, bzučí velký čmelák v pozdrav.

Za kasou mladá, chovatelka drobných šelem. Jsou mléčně bílé a jsou dvě. Více než jen zpola obnažené a jistě hladové. Ne více než já. Hypnotizuji je pohledem a ony za to tiší můj neklid.

 
V řadě

V samoobsluze splývám s okolím. Stávám se soukolím. V řadě přede mnou neznámá nakupující. Její brada i ústa jsou výrazné a tovar, co vykládá na gumový pás, vybraný: klíčky, kokos, kakao, vše v exkluzivní kvalitě.

Představuji si, jak dnes večer jí klíčky a kokos, pije k tomu kakao, to vše mizí uvnitř těch krásně mohutných úst a pod tou výraznou bradou, a – činí tak v průsvitných šatech, neboť je pátek večer a tovar je to exkluzivní.