Krajka noci, ponožkovina dne

Vlny posledních hodin smývají víkend, už se nikdy znovu na tomto světě, tak jak byl, nezjeví: definitivně ho bere čas.

Autostrády hučí vší tou divou vodou pozdních návratů, kombíky naplněné rodinným štěstím dáví plyn a všude je mnoho světel. Je to velká světelná show, které se jistě ujme ambiciozní umělec; show to bude gigantická, hodná označení projekt, a název bude třeskutý: Potkávací světla; byť ještě na světě není, nikdo už nepochybuje, že za ni mladý konceptualista získá Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Ale zpátky k obrazu. U domků v satelitních městečcích se budou na znamení hvizfu otevírat sezamy garáží, světla vozidel uhasnou. Děti budou vyproštěny z bezpečnostních sedaček a polospící odneseny otci do obývacích pokojů. Ta scéna bude vyfocena na kapesní mobilní zařízení, neboť v ní je vše, co je lidskému srdci vtisknuto romantikou: mladý muž, urostlý dostatečně alespoň na to, aby v náručí udržel pětileté dítě, bez hany a ptaní plní svou roli, podoben srdnatému hasiči, vynášejícímu dítě z trosek hořícího domu; pokud by šlo o dům zapálený islamisty, měla by scéna ještě lepšejší šmak.

Tak tedy mladý otec ukládá dítě na sofa a zároveň jako multifunkční robot starostlivě komunikuje se svou mladou ženou. Ta přitom odesílá pořízenou fotografii na oběžnou dráhu sociální sítě. Téměř ve stejný okamžik už se kochá reakcemi kamarádek: Pěkně sis ho osedlala!, přeloženo z originálu: Ti jsou úžasní, závidím!

Mezitím se dítě probudí a počne virvál. Ihned je přidušeno suchým rohlíkem z provenience pekaře Pavla. Vlastní dítě je připustno dusit, za podmínky, že se tak děje kvalitním pečivem, řídí se moderní matka radou lifestylového magazínu. Aby dušení proběhlo humánně, přistrčí robátku tablet s připravenou digitální hrou.

Domácí spotřebiče už vrčí své elektrické concerto. Je to hudba, bez níž současný člověk není s to žít. A tak blikají žárovky, obrazovky počítačů a placatých televizí, cvakají tlačítka tabletů a z reprduktoru moderátor právě hlasí zprávu o radikalizaci mladých muslimů z předměstí, mladý otec nemuslim zakroutí hlavou a dál se něžně dotýká displeje příručního počítače. Do toho zvoní telefon, dítě pohazuje zbytky rohlíku pekaře Pavla po pokoji, před pračkou se kupí bavlna, kašmír, merinovlna, krajka noci i ponožkovina dne, palácový psík rozštěkává svou potřebu vyměšovat, sociální síť ohlašuje dvanáct nových obdivných zpráv pod fotografií domácího hrdiny s dítětem v náručí a mladá žena se ptá: Tak pojedeme příští víkend do té Vídně? Dáša říkala, že trhy jsou letos pecka…