Dialektika cucavé sonáty

Zmije

Od řeky klikatí se cesta. Ta malá podolská zmije. „Ty malá podolská zmije,“ cekne zhrzený mandarín. Ona, ještě zapletená v peřinách, rozpůlí mandarinku a v gestu smíření obě půlky spolkne. Bez kousání, to si nechá k milování.

Vilnost v Nuslích

Asistentka komisaře přišla kaboněná. Nemusí mít vždycky náladu – je žena. Boky ale i dnes hází baladu.

Přetřásá se zločin z vilnosti. A zachycen bude štíhlými prsty té pohledné ženy.

Po nuselských střechách zatím jde ruměnec západu, stydlivá hodina podvečera.

Tak ještě otázka drobná jako tajemství: Udělal to? Neudělal?

Dialektika cucavé sonáty

V metru dva toulaví mendíci opačného pohlaví. Ponořeni v studium lásky nedbají okolí. Přisátí ústy probírají dialektiku cucavé sonáty. Už jsou u páté věty.

Pankrác

Je pátek, zimní odpoledne už volá po smrákání. V čekárně pankrácké věznice čekají příbuzní na své vězně. Dívka mandlových očí a višňových úst čeká na pana Kovala. Spíše on čeká na ni. Možná mu nese trochu cukroví nebo malý dárek. A třeba je zaplacená, působí tak nějak profesionálně. Ještě před chvílí vězeň Koval svíral dlaněmi mříže cely a teď je vztáhne na bělounká prsénka erosenky. A večer jak lev bude bít o mříže jeho spoluvězeň, až dojde na pečlivé vylíčení všech rozhodných skutečností.