bílé vrány

prostě jen tak....

ještě nechoď

 

nakláním k tobě hlavu

jen tak trošku..

snad si všimneš

ne, ještě nechoď

 

počkáme na podzim

kdy stromy vztahují ruce k nebi

by zachytly poslední pavučinky

babího léta

ne, ještě nechoď

 

čekám na tvou ozvěnu

let dávno minulých

kdy jsi byl stejně jako já

sám...

 

 

 

kapři

 

slova, tak hrubá a ryzí

najednou mlčíš

něco posvátného, když i ozvěna

odpovídá sama sobě

 

a poslední kapr se vždy pouští

zpátky do vody

kéž by byl každý poslední

a já s mokrými vlasy

marně hledám tenhle zvyk

 

kapří ticho se brání zodpovědnosti

kosti v krku

 

 

 

v boji

 

zarámovala jsem si

kapku krve

prolitou navíc

 

obarvila jsem se na zeleno

abych mohla být travou

na které ulpěla v boji králů

 

tak omlouvám se za tu pošetilost

takhle nakládat s červenou barvou

kterou fotograf vyretušuje..

 

 

 

bílé vrány

 

slunko se zavrtalo

do tvých vlasů

ruce rozedřené od jeho drápků

když hladíval jsem tě po hlavě

a ono se nechtělo pustit

 

ach, bílé vrány

pletly si tě se sluncem

a tak bránila ses náletům

obličej rozervaný

 

jsi můj poklad

jež nechci ztratit

 

kam poletí vrány v noci

kdy slunce zapadá?..

 

 

 

úsměv vinaře

 

i stíny přeseknuté v půli

zlomený vaz

tiše padají

za roh

 

ve skleničkách zračí se

úsměv vinaře nad dobrým ročníkem

 

stíny padnou a pak zmizí

s lunou utopenou..

 

kam jen chodí spát

kdo schraňuje všechna

ta těla bez života

kdo spočítá všechny

zavřené oči

 

když den už nemá přijít..

 

 

---