Průřez přírodou

oldiku - souhlasím se snakem - vím, že teorie (i pro mne) je dost kožená, ale přečti si něco o haiku ve Wikipedii,  najdi si Josefa Musila (to se ti bude zamlouvat), zatím tohle....

Sezónní slovo se z haiku pomalu vytrácí, sedmnáct slabik není pro haiku signifikantním prvkem. Tím totiž v japonském haiku bylo sedmnáct zvuků, resp. sedmnáct mora. Tím, jak se haiku vyčleňuje z básně renga do samostatné formy, jeho pravidla nejsou svazována kontextuální formou pásma renga. Tzv. free-haiku opravdu nemusí sestávat z určitého počtu mora, tří veršů, nemusí obsahovat sezónní slovo.Duch haiku, resp. hokku, však přetrvává v několika pravidlech, která literární teorie postihuje hůře, ale která milovník haiku cítí, ctí a dokáže je u textu rozpoznat. Jde například o zenový přesah, plnost, soběstačnost a námět. Námět a přesah spolu úzce souvisejí, přesah je právě to, co dělá z civilně popsané běžné situace překrásné verše, dává textu hloubku a strukturu, nabízí víc, než říkají slova.Námět odráží básníkovy vnitřní kvality. Námětem by měla být situace, již dokáže básník obsáhnout, situace, u níž dokáže cítit jednotlivé spojitosti se světem okolo.Co do plnosti a soběstačnosti, to jsou spíše formální kritéria. Plné /a tedy pravé/ haiku dává každému slovu význam, balastní materiál v něm neexistuje. Soběstačnost se pak projevuje nezávislostí na psýché čtenáře. Mj. to znamená, že haiku nepůsobí na plytké city, naopak se snaží jít k prajádru toho kterého pocitu, aby ho mohl dosáhnout skutečně každý čtenář. Dalo by se napsat, že každé haiku je vlastně  uzavřená myšlenka...

Mimo tyto hlavní atributy haiku patří do jeho arzenálu ještě eufonie a aliterace, ozdobné prvky, které ale nenahrazují ty základní: přírodní námět,  zenový přesah, formu... 

Proč ti to píšu? podle toho, co jsem četl navzdory zmíněným nedokonalostem, je tu u tebe, jako mladého chlapa pravděpodobné, že absorbuješ-li nosné zásady, které se sice liší (protože české haiku má trochu jiné slovní formy, než japonské originály), mohl by z tebe - vedle jiné tvorby - být obstojný haikuista.

fascinující, jak nás ty Kerouci a Rextrothti a Ginsbergové furt ovlivňujou a jak si je stále mladí básníci a básnířky nacházej, úplně v tom vidim sám sebe před pár roky..

haiku jako přísná forma má svá úskalí, kterými jsem se nakonec rozhodl neomezovat a spíš miniaturní obrazy pro písmák nazývám miniaturami a nemusím se furt hádat s haiku fašistama, že se nedodrželo to či ono ;)

obrázky, který si tu podal jsou moc hezky namalovaný slovem

*

haiku má strukturu 3-5-7, chybí ti jedna slabiika, není to žádná filosofie, jen zachycení okamžiku, který vidíme kolem sebe v přírodě... takže 1 a 2 by tomu odpovídaly...

jsou to básnické miniatura, ale ani jedno bych nepovažoval za haiku, nejvíc se podstatě haiku podle mě blíží třetí text