První kavárna

Nic nového

Akrobatická čísla i docela nepatrné stopy něhy. Tak se to má v ložnicích napříč světem. Nic nového pod měsícem.

Večer

Nábřežím ještě běží holka. Už ji pálí stehna, má v nich pár kilometrů. A zatímco běží svůj večerní půlmaratón, v uvolněném bytě její spolubydlící užívá slastí. Její kluk si nebere servítky – už ji pálí prdýlka. A to v ní kilometry rozhodně nemá.

První kavárna

První kavárna, jak tam to asi vonělo. Káva už se pila docela naholo, žádné máčení piškotů a jiná šidítka. Tam už se hořkosti nestavělo nic do cesty. Z člověka ještě nehotového rázem byl světák. Takový malý přechodový rituál. A někdo na tu chvíli nese nepěknou vzpomínku: ten kávu zalévá mlékem, aby zůstal ve stínu mateřské hory, v krajině dětství. Jiný naproti tomu nemá dost a propíjí se černými vodami kamsi do bdělého neznáma. Ach, ta první kavárna, mezi náma…

Genová bomba

Jela tramvají a ve tváři měla jemné črty antických krásek. Geny plné ženskosti. Dawkins by ji snad označil za nádobu dobrých genů. Až se zkříží s nějakou jinou dobrou nádobou, bude z toho genová bomba. A bude-li to holčička, bude chodit světem a odpalovat nadržené muže (a taky pár lesbiček jistě odpálí).

Kolébanka

Nevinní ulehli do bílých peřin a usínají kolébankou milosti. Noc je měsíčná, tak se i ostatním dostane bílých postelí. Když použijí rádio, i jejich polospánek zaleje noční proud písniček z lásky.

Vánoce

Sídlištěm jdou muži s papírovými taškami. Jsou naplněné dárky a všemožným sortimentem. Vykračují si jako generálové po bitevním poli. Doma je čekají ženy a děti. Oni zazvoní a budou ženami a dětmi uvítáni, podobně jako jsou vítáni generálové vítězných armád. Bude vonět nedospělá kořalka, hrát hudba a z táců se bude na zem sypat cukroví. Prostírání bude bílé, sníh padlý doprostřed holého sídliště.

Řeči a pojídání drobností zkrátí chvíli před obědem. Z televize půjde pohádka a z koupelny horor jatek.