Odpolední

Vyprávěj, jak to bylo tenkrát,
když jsi zakrákal, až se mraky chvěly,
co oni věděly - to my nevěděli.
Náš poryv mládí dral se větvovím,
pocuchal spadlé listy v trávě
a smál se jako kluk, 
co na verandě
objevil hračku dávno ztracenou.
Naděje chytla nás za ruce a táhla pouští,
tys říkal, že nás pokoušou, 
že zdi jsou příliš tenké, 
daleko nedojdeme
a varhany že nenávistně řvou, 
a pak - ten kabaret, co se tu rozehrál, 
je hvězdám vzdálen stejně jako my, 
když po obědě 
smeteme drobky se stolu
a mezi nimi hledáme své sny.