Skryto ve tmě

Cesta je zahalena v tmách.

Jak patetické. Zromantizované blázny, kteří stojí v zástupech napříč historií.

Ale v mém případě je to prostým faktem.

Cesta tone ve tmách a já si mohu představovat její kraje po svém.

Na horizontu dohořívají červánky, nyní již růžovějící pod vzdálenějším slunečním svitem.

Ze psa vidím je bílý praporek na konci ocasu a se svým zkráceným dohledem kráčím vstříc neznámu.

Pohlcen tmou, přemýšlím jinak. Ale není to, jako když doma zhasnete lampičku a jdete spát.

Jsem čilý, plně při vědomí. Vítr burácí, ptáci v keřích poplašeně vzlétají, listí šumí, světla aut na protější cestě vypouštějí kužely světel, které jen na okamžik proříznou černo, jen aby se za nimi zase zavřelo s ještě větší převahou.

A já procházím tou tmou a najednou vím, proč jsem někdy tak rád sám.

Není to proto, že bych nebyl rád s lidmi. Rád trávím čas s lidmi, které mám v srdci. S lidmi, které miluji. S lidmi, na kterých v životě záleží. Ale samota dává nový pohled. Ve tmách a samotě se krásně staví sny, není tam nikdo, kdo by jim podkopal základy, byť jen neúmyslně. Rostou přímo před vámi, jen se jich dotknout. Malé sny, na kterých je vystavěna naděje. Proto se nám daří přežít. Ne kvůli těm velkým, úžasným snům, které se zatím nesplnili. Ale díky těm malým, nenápadným, které se již splnily a potěšily tak alespoň na nějaký čas. To ty malé sny nás drží na cestě k velkým cílům.

A Láska. Jak se nedá v té romantické tmě nemyslet na lásku? A jak se dá nevidět ten rozdíl, mezi láskou a tím, co my za lásku považujeme? Naši lásku vyjadřujeme touhou po vlastnictví. Ale nelze vlastnit někoho jako přístroj. Nemůžete si člověka koupit ve slevě a myslet si, že: "Teď je to láska, protože mám to, co jsem chtěl. Protože vlastnit je super." Ó jak jsem byl slepý. Láska je o spojení duší. V naprosté rovnováze. Láska je touha k životu, když vás pohladí vítr stejně jako toho člověka po vašem boku. Bez rozdílu. Láska je o okamžiku, o vychutnání vteřin, o ztrátě strachu a doplnění plamenů. To nenajdete ve slovech, ani v dotycích. Ale v srdci víte. Cítíte. Nikoli závislost, ale svobodu. Pocit štěstí, uvolnění. V touhách je jisté napětí. Vzrušení, které nás krásně doplňuje, ale láskou není. Láska je to tiché oddechování, které přijde po zhasnutí světla. Ta rovnováha, klid.

Cítím jí teď. Myslím na přátele, na své lásky, na své touhy, na mé neřesti a přednosti, na rodinu ... a krásně se mi dýchá. Vítr mě hladí po tváři, stejně jako tebe kdesi v dálce. Bez rozdílu, s láskou. Stavím si velké sny a děkuji za ty malé, nedávno splněné. A vlastně jsem sám děsně patetický. Ale mě to nevadí, já to tak mám rád.