Smíchovem k večeru

Smíchovem k večeru

Ke čtvrté do ulic padá soumark. Ženy jemné pleti cestují tramvajemi, aby si na smluvených místech předaly dárky a vypily trochu vína. Možná pak ještě odejdou do kina. Jejich ruce ale v tom kině zůstanou osamělé, neboť si uložily neprobudit v sobě tělesnou touhu. Ale kdoví.

Západní oblohou šla červená šmouha, taková jde pusou parádnice. Co může osamělý chodee chtít více?

Pokračuji od Újezdu hlavní ulicí, takovou širočinou čtvrti. Kolem jezdí plechové vozy. Najednou jedovaté cinkání, nejspíš nějaký šílenec dostal nápad pasovat se silou ocelových koles. Jak by mohl zvítězit? A tak vzal na nohy na ramena až mu od úst teče pěna.

Přes řadu domů je řeka a její ptáci s hladinou v polibku. Ještě chvíli budou polykat rozmočené pečivo a pak tiše hřadovat do rána.

Míjím náměstíčko. Cikánky tu tančí soften boogie. Až nastane pánská volenka, rozvoní se do stran pálenka, bude večer a bude tak veselý, až se z toho budou popelnice kutálet po zemi smíchy.

Americký pár táhne kufry na kolečkách, ty své káry a v nich půl světa. Mají booking v hotelu Svatý cucák aneb Sanssouci. Manželé na přelomu let, americká krása. Až dorazí, poručí si džbánek mrkvové šťávy a sambviče, napustí vanu a ulehnou do vody jako lehávali kdysi dávno v úžlabinách Green River.  

Do bufetu Korunka na Smíchově jistě žádné z těch žen s jemnou pletí, co si možná už teď něžně předávají dárky, nezavítají. Je už docela sirý. Ještě v poledne tam lidé pořádali smažené sýry a teď si ani nevzpomenou. V kase po nich ale zůstala drobná památka, kterou se teď těší teskníci ženské v zástěrách. Ještě otočit ceduli na dveřích, klíčem v zámku a je toho konec.