Příčestí

Příčestí

Šly dvě kol Smíchovského nádraží a povídaly si. Z hovoru té jedné vyhrklo líčení: … ale my nejsme u příčestí…“ Asi mladé pedagožky, vracely se ze školy a sdělovaly si, jak se to mělo v jejich hodinách. Ta druhá měla v chůzi pořádně naširoko nožky. Nejspíš nechala o velké přestávce ve svém kabinetu kolegu poznat, zač je toho příčestí.

Hvězda Supernova

Výlohu kadeřnictví v Benediktské zdobí apartní záclonky, takový krajkový podvazek z nožky nevěsty, důmyslná pobídka k nahlédnutí. A uvnitř docela intimní scéna: jen muž a žena na dotyk. Muž má hlavu vloženou do bílé mísy z kameniny, ne nepodobné pisoáru. Žena mu něžně jezdí prsty ve vlasech. K tomu hraje tranzistor, neboť lidé uvykli barvit milostné scény hudbou. Marie R. přináší zvěst, že právě vyšla hvězda. A skutečně, kadeřnice náhle vězí v podřepu a po hlavě rozkošníka stéká v mocném proudu zářivě žlutá tekutina, jako když se vesmírem řítí planeta a zůstává po ní ohnivá čára, a bere všechny jeho nestrávené stesky a hněvy. A ony odcházejí docela drobným otvorem na dně mísy. Snad si i něco přeje, neboť ta hvězda padá.    

Pocit

Je to jako snídat sabží v rosné trávě. Je to jako máčet piškoty v černé kávě. A mít zas deset. Je to jako bílá pohádka zpod trička spolužačky. Je to jako vydělat si rukama první kačky.