Světový antikvariát

Krmení říčních ptáků, malá pomoc skrze rohlík. Koupil jsem jich dvacet, a i tak je to málo. Někteří se po kamenném zábradlí šinou až ke mně a nejspíš dumají, jak mi rohlíky vzít přímo zpod rukou. Někteří zlodějíčci jsou roztomilí.

Dám vám zrno, olej i mošt, pravil Jahve. Podobně praví i správce bezmasé jídelny. A tak se tu, hladoví, scházíme a jíme.

Dvě holky na vdávání. Chutná jim, a tak si chodí pro přídavek. Sytí tělička, neboť venku je zima a před sebou mají snubní pouť k Hradu. Tam nahoře pod branou s kamennými gladiátory se zastaví a vyberou si každá svého. Oni se ani nehnou.

Antikvariát je dnes světový. Turek, ruský pár ,neboť ruští turisté vždy chodí v páru, Japonka a Angličan.

Turek se ošívá nad skleněnou skříňkou, jenže nemá jak ji odvézt. Rád by do ní uvěznil princeznu Šeherezádu, jenže opravdu není s to tu věc dopravit až do své pohádky. Krásná orientálka měla na mále. Snad ji doveze alespoň korále.

Rusové se jen rozhlížejí. Kdyby jim tak zrak padl na Tolstého, to by neváhali a na dřevo vyskládali ruble do ceny. A v rámci zachování dobrých vztahů přidali by i kopějku navrch. Jenže kdo se má v té záplavě latinky vyznat.

Japonka dlouho ze štaflí vybírá knihy o fotografii. Poveze je do země všech těch nikonů a kanonů coby kořist: hleďte, co s našimi nástroji ti Češi svedou! A velký šógun, ondy málomluvný, ji pochválí a vyfotí na způsob Jana Saudka: kimonaprostou a v poloze více než prostopášné.

Angličana zajímají staré plakáty. Nechá si je rozložit na velký stůl, rozkročí se na židli a z výrazu je patrné, že by si neváhal nechat přinést i černý čaj s mlékem, tolik mu kolonialismus vězí v tváři. Bere plakát za plakátem a uznale kývá hlavu, jako by se rozhodoval mezi Matissem a Braquem. Za zády mu stojí partnerka, Češka, a ponouká ho jeho řečí. On horuje pro avantgardu, ona Muchovi straní. Večer si dílko vylepí na dveře toalety a ráno, ráno to už bude docela jiné …