Listí se choulilo na dlažbě

Listí se choulilo na dlažbě

javorového ticha,

bázlivě

a přece plno očekávání,

jak jen podzimní memento může být,

jak jen se všech smyslů těšení může rdít,

jak jen pravdivá vtělení mohou žít.

Půjdeme spolu za ruku,

máš na mě ještě záruku,

až vyjdeme na tuhle horu,

zdalipak půjdeme ještě spolu?

Chuťové pohárky pestíků lesní lásky

čekají na dávku nové amore vsázky,

aby mohly pozvat pásky místní chásky,

co plachost svou ukrývají za hrubé masky.

Stíny masserschmitta řítí se krajinou

jasnozřivého ticha,

Chystá se atentát

na Heidricha.

Zdalipak půjdeme za ruku zas,

až zachví se, byť něhou, tvůj hlas,

až povadne, byť módou, náš vlas,

ty, možná poslední, ale bez váhání,

zůstaneš jistá,

byť skomně, v nás,

čistá,

lásko ty nebeských krás.

---