Králi živému

Už ani stín Ať už ani hlas Trpět samotou Samotnou touhou - neprosit Chvíle čekání jsou pro mně okamžiky A pak zakazuji si toužit - soužit se A nad hlavou mi proletí pták A to všecko bez řečí bez otázek A pak se ukáže - zasvítí slunce Nebe tam vzadu nad obzorem se v mlze na okamžik roztrhne Ani vítr Nic se nepohne Ale prázdní prázdní to nejsme Zašlé časy Zelenému mechem - torza géniů Pak ten zvuk jak horká voda do sklenice teče Za stěnou vzlyky a já zuby tak těsně u sebe Občas se tě ptám kolik je mi let Když stojím před malým chlapcem Sám se sebou A šťastní lidé žijí dál ... Z prachu mého snu Hvězdo jsi Králi živému Trpkým úsměvem Ale ani ty nedotkneš se mě Tak prosté tak lehké tak pokorné Tak veliké to je Když tají mi slova pozdním sluncem A když ne nářek pak jsou to vzlyky Začarovanému

---